Když The Big Moon vydaly v roce 2020 své druhé album Walking Like We Do, měly solidně našlápnuto. Díky debutu Love in the 4th Dimension (2017) se dostaly do užšího výběru na prestižní Mercury Prize a s následující deskou chtěly udělat další krok. Leč zasáhla vyšší moc a kapelu v rozletu zastavila. Z rozjetého turné, toho času právě v Berlíně, se musely vrátit domů.
Koncertovat nešlo, nebylo jasné, co bude dál. Bubenice Fern Ford a kytaristka Soph Nathan pracovaly pro donáškovou službu, basistka Celia Archer na farmě. Kapela ale dál na dálku fungovala a dávala dohromady materiál na třetí desku.
Začala s tím už před vypuknutím pandemie ve studiu amerického producenta Bena Allena, který kapele produkoval druhé album Walking Like We Do. Materiál na novou desku pod jeho dohledem sice vznikl, ale kapela s ním spokojená nebyla. Nefungovala chemie mezi texty a muzikou.
Navíc se blížil termín, kdy zpěvačka, kytaristka a autorka repertoáru kapely Juliette Jackson měla přivést na svět své první dítě. Dámy se proto rozhodly, že vydání alba odloží a desku předělají. Díky tomu tak na Here Is Everything najdete skladby z doby jak před porodem, tak i po něm. A především - desku si kapela produkovala a míchala sama. Největší roli v tom měla bubenice Fern Ford, která v době lockdownu dala dohromady domácí nahrávací studio.
Na novince The Big Moon ale absenci špičkově vybaveného studia nezaregistrujete. Skupina na ní totiž nabízí to, na co je posluchač zvyklý už z předešlých desek – hravost, výborně sezpívané vokály i práci s atmosférou. Už první dva singly (Wide Eyes, Trouble) také ukázaly, že absence externího producenta vůbec není znát. Jde o hity, výborně propracované popové skladby, jež kromě perfektně zvládnutého hudebního řemesla nabízí i pozitivní náladu, která se zcela přenáší na posluchače. (Do téhle hitové kategorie lze zařadit i skladbu Ladye Bay, jejíž lehkost, hravost a jemnost podtrhuje využití klavíru.)
Hravost a kreativita je ostatně jedním z poznávacích znaků The Big Moon. Patrné je to třeba na klipech – Silent Movie Susie z debutu, nebo třeba Your Light z druhé desky. Ten k singlu Wide Eyes není výjimkou. Je radost se na něj dívat a vnímat upřímnou radost členek kapely z opětovného shledání. A přitom je písnička o jiné radosti – o kukadlech malého Julese, syna zpěvačky Juliette Jackson a jejich prvním životním setkání.
Hudebně není Here Is Everything nějak komplikovaná deska. Důležitější je nálada, pozitivní atmosféra, kterou přináší. A naděje, která se prolíná celou deskou. Už otvírák Two Lines, popisující radost z dvou čárek na těhotenském testu, posluchače pomalu vtahuje do alba a ukazuje, že půjde o melodické, vzdušné písničky, které přitom pevně drží jako celek. Wide Eyes je chytlavá a podmanivá věc s úžasnými vícehlasy. Zároveň jde o písničku, která má potenciál spravit člověku náladu.
Podobné je to i s dalším singlem Trouble, který reprezentuje přesně to, proč mít The Big Moon rád. Jde o vkusný popový hit, který se nevnucuje, přitom se dostává pod kůži, protože přináší radost, pozitivní náladu a skvělé muzikanství. Zároveň také vkusně radí, jak se chovat k (nastávajícím) matkám (Nepotřebuji vaši chválu, potřebuji vaši přítomnost / Komplimenty člověka ze země nezvednou).
Deska nabízí i méně de luxe položky, jež však stále drží vysoký standard. Daydreaming je příjemná jednoduchá popová věc s výraznějším využitím kláves a melodickými plochami vokálů, This Love pak jemnější a pomalejší s vyprávěcím nenaléhajícím zpěvem Juliette Jackson.
The Big Moon jsou osobitou kapelou, při jejímž poslechu ale občas zaslechnete odkaz dalších hrdinů. Suckerpunch je tak písničkou s náladou někde mezi Markem Laneganem, Pixies a Mňágou a Žďorp, to vše v podání The Big Moon. K tomu všemu kořeněno výraznými plochami smyčců. Ideální skladba na přemýšlení, když jedete dlouho otevřenou krajinou.
Cestování, tentokrát v podobě odjezdu, evokuje závěrečná Satellites. Jde o ideální skladbu na závěr alba. Melancholické loučení s posmutnělou náladou výborně dokreslující text (Zajímalo by mě, co na mně budou moje děti nenávidět). Onen smutek přitom přebíjí radost z opětovného shledání a těšení se na příští setkání.
The Big Moon jsou dámskou kapelou, na aktuální desce zpívající o niterně ženském údělu – mateřství. Daydreaming popisuje obtíže Juliette Jackson s kojením a sebeobviňováním se z neschopnosti, Satellites se vyrovnává s raními nevolnostmi a popisuje pocity na umření. Wide Eyes, High And Low nebo Trouble popisují pozitivní i negativní dopady mateřství.
Ale nejedná se o desku výhradně určenou ženám. Nabízí vhled do pocitů a vidění světa, který za současných poznatků vědy zůstane mužům navždy nepřístupný. Zároveň jim umožňuje díky otevřenosti Jackson nahlédnout do něj a pokusit se lépe porozumět tomu, co se často může jevit naprosto nepochopitelné.
Za osm let existence, během nichž kapela vydala tři desky, ušla viditelnou cestu. Díky své vnímavosti a muzikalitě na Here Is Everything sází hity, ale také popisuje zkušenosti, s nimiž se může ztotožnit řada posluchaček. Stadion v pražských Vršovicích The Big Moon nevyprodají možná nikdy, natož třikrát, ale jejich deska je příkladem toho, jak zní dobrý aktuální indie pop. A bez problému má potenciál oslovit i mužské publikum.
VERDIKT
Mateřství je takový osobní lockdown. The Big Moon ho na novém albu propsaly do radostného hudebního sdělení. S hity, introspekcí i vědomím toho, že zázrak není nic samozřejmého. Muzikantská hravost, lehkost a pozitivní naladění v případě kapely ano. Těšme se na to, co dalšího bude následovat.