Ze současných členů Arakainu je kytarista a zakládající člen Jiří Urban v kapele od samého začátku jediný. Úctyhodných pětatřicet let v ní působil baskytarista Zdeněk Kub, který ale loni na podzim odešel.
„To, že tady byl tak dlouho, považuju za zázrak. Všichni se nějakým způsobem vyvíjíme. A bohužel taky stárneme a samozřejmě se nám s tím mění priority, nároky na život, nebo začínáme novej rodinnej život. U Zdeňka to krystalizovalo do takovýho stavu, že jeho podání výpovědi nás nepřekvapilo. A já musím říct, tak jako za všechny, že jsme si více méně oddechli,“ říká k odchodu kolegy Jirka Urban. Novým basákem je Marek Loučka z kapely Forrest Jump, který původně zaskakoval, osvědčil se, a tak je od ledna plnohodnotným členem Arakainu.
Sám Jiří měl chuť odejít z kapely dvakrát. Poprvé v počátcích, kdy Arakain ještě nic moc neznamenal: „Přemýšlel jsem, jestli nejít do kapely, která už by byla zajetá. Musím přiznat, že Aleš Brichta, se kterým jsme byli švagři, byli jsme rodina a hodně jsme to prožívali, mě tenkrát udržel, abych ten razantní krok neudělal. Bůh ví, kam by se ubíral můj osud, kdyby to nenastalo. Nicméně jsme s Alešem vytvořili tak silnou dvojici, že už to pak jelo dál.“
Podruhé měl Urban zaječí úmysly po sametové revoluci, kdy nastala recese, zastavily se prodeje desek i koncerty. „Lidi trošku nevěděli, co se sebou, otevřely se jim nový obzory, začaly se sem dovážet zahraniční desky, začaly sem jezdit zahraniční hvězdy, po kterých jsme všichni pásli a toužili, a najednou česká kapela nebyla tak důležitá,“ vzpomíná Urban. „Říkali jsme si, jestli není čas se vrátit ke svým občanským povoláním.“
Foto: Kateřina Helmichová (Supraphon)
S rokem 1993 a albem Salto Mortale se ale všechno zase zlomilo, prodeje šly nahoru a kapela byla už natolik silná, že ji krátkodobý útlum nedokázal zastavit. Řeč byla i o odchodu kytaristy Mirka Macha, u něhož byly důvodem neshody se zpěvákem, hlavním textařem a dalším zakladatelem Alešem Brichtou. „Nesouhlasil s jeho autoritativním jednáním,“ shrnuje důvody v jedné větě Jirka Urban a po přidání podrobností připomíná, že Mach později po návratu do Arakainu paradoxně točil s Brichtou jeho sólovou desku. „Je to takový zvláštní kolotoč, který se uzavřel. Prostě od nenávisti až ke spolupráci.“
Brichta odešel z kapely už hodně dávno, dodnes ji ale prý nemůže vystát. „Situace mezi kapelou a Alešem Brichtou je i po těch dvaceti letech natolik napjatá, že jsme si už tolikrát přáli, aby to skončilo. Ta jeho nepochopitelná nenávist vůči kapele, kterou on chtěl, podle našeho názoru, svým odchodem položit úplně, a ono se mu to nepovedlo,“ komentuje Jiří ožehavé téma. Dnes je veškerá komunikace, která umožnila i vydání reedic legendárních alb, ryze oficiální a na úrovni managementů a směřuje pouze k lednovému koncertu ke čtyřicátému výročí. „On z nějakých podivných důvodů nesnáší tuhle kapelu a nechce s ní už být spojovaný, ale paradoxní je to, že na koncertech hraje hodně skladeb od Arakainu,“ dodává Urban.
Foto: Kateřina Helmichová (Supraphon)
Jedním dechem ale dodává, že Brichta k Arakainu patří jako hrby k velbloudovi. „To nikdo nemůže odmazat, to je jako kdyby někdo od Judas Priest odmazal Halforda. Je to silná osobnost, která pomáhala kapele jít nahoru. A bylo i období, kdy kapelu úplně táhla, zvláště na začátku. To je prostě neoddiskutovatelné. S tím se nedá nic dělat, ať si o něm myslíme, co chceme.“
To, že první deska Thrash the Thrash a druhá Schizofrenie, které vyšly v reedici, vznikaly za socialismu na jejich obsah podle Urbana nemělo větší vliv. „Inspiraci jsme čerpali z Kalifornie, od Metalliky, Slayer. Od, kapel, který byly v tom thrashovém období naše modly,“ vzpomíná Urban. „Ten žánr má určitá specifika a ta jsme si je pochopitelně osvojili, takže pak už nebyl problém se vyjádřit sám za sebe. Ale furt to znělo jako ty kapely z Ameriky.“
Obal alba Schizofrenie. Foto: Supraphon
Ačkoli si Arakain spolu s Lucií Bílou vyzkoušel hraní v O2 areně, jejich vlastní koncert ke kulatinám bude v menší hale O2 universum. Celý večer bude soustředěný na samotnou kapelu a její čtyři zpěváky, respektive tři zpěváky a jednu zpěvačku. Se střídáním asi sedmnácti dalších členů, kteří se za celou historii v Arakainu protočili, se ale nepočítá, byť by si to podle Jirky zasloužili. Nějaká překvapení však nevylučuje.
A co bude dál? Do další desítky by Jiří Urban s Arakainem rád vykročil s novými písničkami a deskou, mimo jiné i proto, aby se opět oživil duch koncertů.