Kategorii nejlepší původní píseň přišel za potlesku celého sálu ve stoje ohlásit samotný Mick Jagger z The Rolling Stones. Vtipkoval o tom, že producenti na jeho místo původně chtěli Boba Dylana, ten ale odmítnul s tím, že „nejlepší písně jsou pochopitelně ve filmu Bob Dylan: Úplně neznámý“. A ať si raději vyberou někoho mladšího. „Já jsem mladší!“ chlubil se s úsměvem jedenaosmdesátiletý Jagger. Ve skutečnosti se nic z Dylanova repertoáru kvalifikovat nemohlo, v kategorii mohou soutěžit pouze nové písně napsané přímo pro film. Nejlepší píseň nakonec vyhrál song El Mal, který španělsky zpívají Zoe Saldaña (jež si odnesla Oscara za Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli, viz úvodní snímek) a Karla Sofía Gascón v žánrově pestrém, ale také kontroverzním muzikálu Emilia Pérez. V úderné písni vyjadřuje právnička Rita (Saldaña) rozhořčení nad pokrytectvím zkorumpovaných politiků a boháčů v Mexiku. Jedná se o jednu z mála výher pro původně mnohem favorizovanější film, kterému ale později zkazila šance kontroverze ohledně starých nevhodných komentářů Karly Sofíe Gascón na Twitteru na různá citlivá témata (muslimové, George Floyd, ironicky i oscarová diverzita).
V kategorii nejlepší soundtrack zvítězil Brutalista s monumentálními kompozicemi Daniela Blumberga. Jeho epická, ale strohá hudba s industriálními prvky dokonale doplňuje epochální drama o brutalistním židovském architektovi (rovněž oceněný Adrien Brody), který po hrůzách druhé světové války přichází do USA. Naopak muzikál Čarodějka (Wicked) v hudebních kategoriích neuspěl. Filmová adaptace především v angloamerickém světě milovaného broadwayského muzikálu ze světa Čaroděje ze země Oz si odnesl jen ceny za kostýmy a výpravu. Biografický snímek Bob Dylan: Úplně neznámý byl sice nominovaný ve většině hlavních kategorií, nakonec však nezískal jedinou sošku.
Během galavečera zazněla koláž několika písní z Čarodějky v podání dvou hlavních hereček – Cynthie Erivo a Ariany Grande. K příležitosti nedávného přechodu práv k Jamesi Bondovi od Barbary Broccoli a Michaela G. Wilsona (kteří se o značku dlouhé roky skvěle starali) na nové majitele zazněla pocta hudbě tajného agenta Jejího veličenstva. Za zvuků ikonického hudebního motivu nejdřív tančila herečka Margaret Qualley, která jako kdyby si svým vystoupením v dlouhých rudých šatech říkala o roli příští bondgirl. Hudba potom postupně volně přešla v tři písně z bondovek v podání tří různých interpretek. Japonská zpěvačka Lisa se ujala Live and Let Die (původně Paul McCartney), Doja Cat pak Diamonds are Forever (Shirley Bassey) a segment zakončila Raye se Skyfall (Adele). Pěvecký talent žádné z nich neupírám, ale zvolené interpretace nepovažuji za příliš zdařilé. Zejména u Raye (kterou jsem přitom loni viděl naživo hned dvakrát a byla skvělá) jsem sice ocenil hlasové schopnosti, ale už moc ne její frázování a přehršel vokálních „kudrlinek“, které do jednoho z nejlepších bondsongů vložila. Pocty se dočkal i loni zesnulý hudebník a producent Quincy Jones – Queen Latifah zazpívala Ease on Down the Road z jím produkovaného muzikálu The Wiz.