V porevolučním kvasu to taky začalo jako vzdorná hra. S kapelou Orlík se Landa shlídnul ve skinheadské image a aniž by znal historická fakta, tedy rozuměl jejím jamajským kořenům nebo poselství britského hnutí 2tone, ve svých písních začal hlásat extrémní národovectví. Ať už tomu zrovna říkal kališnictví nebo jinak a hájil se, že není rasista, jeho texty na deskách, které se stále prodávají a jsou dostupné ve streamovacích službách, se projížděli Bílí jezdci a v ostřejších koncertních verzích z palem padali i „negři“.
Orlík rasismus ve společnosti jistě nevymyslel ani nevytvořil, ale prostřednictvím svých populárních písní z něj pro její značnou část beze všech pochybností udělal normální a dnes bychom možná řekli i „trendy“ věc. Ve chvíli, kdy nepokoje navázané na koncerty a vystupování Orlíku přerostly únosnou mez, šli s tehdejším spoluhráčem Davidem Matáskem do televize, kde „varovali kamarády“, aby nedělali špatné věci a z obav z násilností raději začali rušit vlastní koncerty. Orlík skončil, jeho poselství zůstalo. Landa začal tvořit sólově a postupně nasadil masku oběti, které pořád někdo připomíná hříchy mládí. Vždyť přece byly devadesátky, všechno bylo jinak a byli jsme mladý…
Jenže o dvacet let později je Landa v titulcích se svou další revolucí a scénář se opakuje. S iniciativou Zlatý špendlík dal naději a témata odpůrcům očkování a hygienických nařízení. Vybídnul je, aby v době kulminující epidemie zahltili nestíhající hygieny nesmyslnými dotazy. A pak? Na dotaz Českého rozhlasu se označil za pouhý „zesilovač iniciativy Zlatý špendlík“ a dodal, že rozsah akce „nemohl předvídat“ a odmítl, že by tisíce dopisů hygienám vůbec byla šikana. Přičemž do tohoto nevkusného představení na Youtube přednáší za tónů dramatické hudby své bajky o prasatech.
Opět tedy zpívá stejnou písničku: Já nic, já rozčilený muzikant. Já rozezlený herec. Já rozohněný občan jako každý jiný. Jakoby nestačilo, že s texty jeho písní na jazyku a v hlavě došlo v minulosti k tolika násilným, zbytečným šarvátkám jen na základě něčí odlišnosti. A že - pokud to doženeme do extrému - jeho dobově populární písně mohly mít i svůj podíl na několika rasově motivovaných vraždách. Byť třeba jen tím, že utvářely kulturní rozhled a světonázor jejich pachatelů. Teď Landa „jen“ zdržuje od práce lidi, kteří pomáhají bránit šíření pandemie a tím zachraňují lidské životy. A následně je velmi překvapen, že jeho slovům někdo naslouchá.
Může se to zdát jako absurdní konstrukce. Ale absurdní je především to, že Landa ve veřejném prostoru stále tajtrlíkuje, často po boku s lidmi, kteří mají podle všeho jinak všech pět pohromadě, ale z nějakého důvodu podlehli síle jeho charismatu. Landovo mesiáštví je totiž silnější než pocit jakékoliv odpovědnosti za vlastní činy.
Lidská paměť je obecně krátká. Před devíti lety se během přenosu Českého slavíka sám prohlásil za blázna Žita a se stejnými nadávkami a vyhrožováním, jaké dnes směřuje establishmentu, se obořil na kolegy ze showbyznysu. Landovo tehdejší vystoupení „s kohoutem“ bylo důležitou částí skládačky událostí, které vedly až k hořkému konci celé ankety.
Ta se totiž i jeho přispěním namísto oslav populární hudby stala „zesilovačem“ extrémistických názorů a frustrace části společnosti. Podle zveřejněných přednominací letošního comebacku ankety, nás tento pátek možná čeká další pokračování této Landovy kýčovité frašky.
Doufejme, že to už tentokrát nebude za strnulé účasti celebrit a najde se někdo, kdo tohoto nezodpovědného lunatika a hlasatele nenávisti, po němž od devadesátých let zůstává jen potopa, přinejmenším důstojně a elegantně vypíská.