Obrázek k článku GLOSA: Ženy a rap. Proč stále chybí rapperky v mainstreamu a kdy budou na vrcholu
| Tomáš Kulhavý | Foto: Romana Kovacs (Arleta)

GLOSA: Ženy a rap. Proč stále chybí rapperky v mainstreamu a kdy budou na vrcholu

Mezi rapovými fanoušky se pořád častěji diskutuje téma žen v rapu. Těch během posledních dvou let přibývá a s rozšiřujícími hranicemi žánru se jim daří pronikat do značně mužského prostředí, přinášet dlouho opomíjená témata a proměňovat stereotypy rapové scény. Proč tedy stále chybí rapperky v mainstreamu a co jim brání pronikat na první příčky hitparád?

Tuzemský rap prochází neustálým vývojem hned na několika úrovních, primárně jde však o změny hudební či žánrové, méně pak tematické a až nakonec strukturální. Není tak otázkou, zda lze domácí scénu formovat, ale spíš, kdo má takovou sílu. Odpověď je nasnadě – posluchači. Rap se dávno stal navzdory iluzi antisystémovosti žádaným mainstreamem a jeho hranice se rozostřily do takové míry, že (spíš než žánr) ho často definujeme jako kulturu samu o sobě. Kulturu, jejíž zástupci opakovaně tvrdí, že kvalitní female rappers tady pořád nejsou, jinak by je scéna přijala. Ve skutečnosti se snaží maskovat, nebo si nepřipouští, že příchod žen na scénu narušuje dosavadní rapové pořádky a je pravděpodobně jen otázkou času, kdy si toho všimnou i posluchači a začnou nové perspektivy přijímat.

Není úplně pravda, že ženy by na scéně chyběly. Zvláště během covidové pandemie jejich počet znatelně vzrostl. Stále častěji můžeme slyšet o zástupkyních undergroundového či alternativního rapu jako jsou Arleta a Hellwana, které společně obdržely cenu Apollo 2021 za singl Das Leben či Klara Wodehn. Různorodou paletu originálních témat, se kterými většina žen do rapu přichází, pak logicky v menší či větší míře rámuje feminismus. A není divu; většina rapových velikánů od Yzomandiase po Ektora si z hlediska sexismu, objektivizace žen a machismu nebere servítky. Když na svém posledním EP Paranoia například Yzomandias rapuje „Kotě, já mám hlad a tvoje k*nda vypadá jak Big Mac“ napadá i mě, coby rapového fanouška zvyklého na ledacos, jak můžou podobné texty autorům projít bez větší kritiky. Feminismus však není jedinou zbraní nastupujících interpretek. Ve skutečnosti může být i vzhledem k stále převažující mužské posluchačské základně, nekritické teenage ženské základně a zažitému sexismu, coby „přirozené“ součásti rapové scény, prozatím jednou z oněch překážek na cestě do mainstreamu. To však neznamená, že by se feministické perspektivy měly rapperky vzdávat. Právě naopak.

Není to navíc jen korektivní pohled na rapovou scénu, co nově nastupující generace interpretek nabízí. Ten, kdo se na scéně vyzná, pravděpodobně už narazil například na Sawsane. Ta se vrací k old-schoolu a boombapu. Hudebně tak potěší všechny fanoušky tradičních hip hopových žánrů. Stejně tak se můžeme odrazit od „rapové Superstar“ The Mag Wrap, kde se v posledních 3 řadách vystřídalo několik nadějí jako Noyada nebo Jambro. Ty zastínily většinu zbylých soutěžících originálními tématy i jedinečným projevem. Ve skromném výčtu nakonec nemůžu vynechat asi nejzvučnější jméno dneška, kterým je Annet X. Tady se však už dostáváme na zmíněnou rozsáhlost žánru a je otázkou do jaké míry se v tomhle případě ještě můžeme bavit o rapu. Je to ale právě Annet X, kdo dokazuje, že ženy pohybující se v hip hopové kultuře mohou a budou pronikat do mainstreamu.

Abych ale zmíněnému Yzomandiasovi, potažmo Milion+, nekřivdil, nutno podotknout, že právě během psaní tohoto článku do svých řad přivítal první ženskou zástupkyni. Sara Rikas vydala 9. června singl Všade Vidíš Mňa společně s Nik Tendem. Ačkoli to zatím podle první nahrávky vypadá, že tematicky se drží šablony peníze & sex, její tvorba vyznívá sebevědomě, nikoli urážlivě. Pro pardubický label je tato volba jakýmsi rozhodnutím za pět dvanáct a vychází právě z oné diskuse o potřebě začlenit více ženských rapperek. Pro mě osobně bude cesta Sary Rikas klíčová při vnímání žen na rapové scéně. Vzhledem k velikosti a marketingové profesionalitě Milion+ můžeme čekat, že bude jednou z průkopnic oněch rapových hitparád. Paralelu v minulosti tvořila pouze Sharlota v Blackkwood Labelu, která bezesporu v jednu chvíli byla rapperka číslo 1. Současně je však právě Sharlota příkladem toho, že s přijmutím rapových klišé a mužských narativů nejdál dojdeš. Nebo tomu tak alespoň bylo.

Přesto, že ženské zástupkyně stále zůstávají v menšině a hledají adekvátní polohu a způsob, kterým proniknout do širšího povědomí, už teď je jasné, že se jim podařilo prolomit úplné ticho, které tu, až na pár čestných výjimek, panovalo od samotného vzniku žánru. Je tak jen otázkou času, kdy se povede nabourat zažité stereotypy, a postupně získat na svou stranu dostatečné množství posluchačů k dobytí předních příček hitparád. Vzhledem k dlouhodobému budování obrazu rapové scény coby primárně mužské oblasti zájmu, je možné, že cesta rapperek do mainstreamu bude běh na dlouhou trať. Současně můžeme ale sledovat klíčové zvraty, kdy Milion+ přijímá první ženu do svých řad a Arleta vyhrává ceny za objev roku. Že tu v budoucnu budeme mít rapperku na prvních místech hitparád je tak více než jisté. Co bude ona magická kombinace faktorů pro úspěch, těžko říct.