A proč nepřekvapivým? Nejen v metalovém světě se minulý rok snad o ničem jiném nepsalo a nemluvilo tolik, jako právě o „šokující“ show Gojiry, která před zraky celého světa ukázala sílu metalu. Ostatně, jak už jsem psal jen pár dnů po kolosálním vystoupení na římsách paláce Conciergerie, Gojira olympijskou show prostě ukradla.
Při pohledu na nejen letošní finální nominaci cen Grammy za „nejlepší metalový výkon“ si však znovu pokládám otázku, zda skutečně podobné ceny mají vyhrávat coververze či předělávky jiných slavných děl, když právě Grammy může a vlastně by i měla být oslavou autorského a tvůrčího umu. V případě Gojiry, která metalový žánr díky Olympiádě silně zpropagovala, mi toto ocenění sice nepřipadá tak absurdní, jako loňská nominace Ghost za covervezi Phantom Of The Opera od legendárních Iron Maiden… Přesto je fajn se nad tímto faktem minimálně zamyslet.
A to zejména při pohledu na letošní finální nominaci, do které se vedle Gojiry ještě vtěsnali metaloví mohykáni Judas Priest (Crown of Horns), hardcorové komety Knocked Loose (Suffocate, featuring Poppy), Metallica (Screaming Suicide) a také loňští nominanti Spiritbox (Cellar Door). Snad vyjma Metalliky, která si místo „zasloužila“ za živou prezentaci už dva roky staré písně z poslední desky 75 Seasons, by si z hlediska přínosu pro metalovou muziku a obohacení žánru cenu zasloužili všichni ostatní.
Nebudu zde skrývat svůj názor, že bych rád sošku s pozlaceným gramofonem viděl v rukou spíše mladších kapel jako jsou právě Knocked Loose nebo Spiritbox. Jednak by bylo takové ocenění pro ně nejpřínosnější a zároveň by svět tvrdé hudby ukázalo v tom nejaktuálnějším světle – a to při vší úctě k Metallice a Judas Priest, bez kterých by tyhle kapely dnes možná ani neexistovaly. A ačkoli je letos soška určitě ve správných rukou, doufám, že další ročník cen Grammy představí daleko více mladých a talentovaných kapel, které dnes v tvrdé muzice určují směr. A třeba některá z nich bude konečně oceněna.