Billie Eilish je jedním ze dvou umělců, společně se Samem Smithem, jehož účast na soundtracku se do takřka poslední chvíle tajila. A kdo čekal, že jedna z nejpopulárnějších zpěvaček současnosti předvede podobně roztančenou disko pecku jako její kolegyně Dua Lipa, nemohl se více mýlit. Jednadvacetiletá hudebnice zvolila decentní melancholii a zpívá naprosto andělsky; křehce, zranitelně i s bolestí v hlase.
Skladba What Was I Made For? skvěle vystihuje hlavní linku snímku Barbie, kde slavná panenka zjistí, že jaksi není reálnou bytostí a nežije v opravdovém světě. „K čemu jsem byla stvořena? Byla jsem ideál, působila jsem živě, ale ukázalo se, že nejsem skutečná.“ Jenže on je ten text vlastně dost univerzální a lze ho aplikovat i mimo film. Je také o bolestech duše, ztrátě iluzí, hledání smyslu v životě a existenciální krizi. „Kdy skončila všechna ta radost? Jsem zase smutná, neříkejte to mému příteli, není na to stavěný,“ pokračuje Billie Eilish ve svém žalozpěvu.
Je to trochu ždímačka emocí, ale naprosto vkusná, umírněná a nijak okatá. U Billie Eilish je vzhledem k její předchozí tvorbě navíc zcela uvěřitelná. Zpěvačka se nechala slyšet, že díky singlu překonala tvůrčí blok a frustraci. A i když nejprve myslela, že píše song o Barbie, nakonec zjistila, že píše také o sobě. A právě takhle oboustrannost dělá ze singlu What Was I Made For? tak skvělou záležitost.
Ztrátu směru do jisté míry ilustruje i jednoduchý klip, kde hudebnice stylizovaná do Barbie vytahuje z kufříku miniaturní oblečky a věší je na stejně miniaturní štendr. Jenže zafouká vítr a začne pršet a panenkovská garderoba spadne jako domeček z karet. Billie Eilish se však nevzdává a znovu začne věšet. Je v tom stále jedna a ta samá symbolika – překonání určité životní krize. A přitom to nevyznívá nijak trapně motivačně.
Billie Eilish melancholickou polohu vždy ovládala na výbornou a vždy uměla skvěle zpívat na dechu. What Was I Made For? je další posun v její autorské evoluci a ukázka toho, že v jednoduchosti není jen krása, ale i síla.