Když Dominic Harrison mluví o Yungbludovi, myslí tím nejen sebe, ale i hudbu, kapelu, fanoušky. To je pro symbolické zakončení čtyřdenního festivalu velmi příhodně symbolické. Rock for People taky není jen jméno festivalu. Jsou to i kapely, které zde vystupují, jsou to pořadatelé a jsou to všichni, kdo zde pracují. A samozřejmě, a to Yungblud velmi dobře chápe a rád zdůrazňuje, jsou to všichni v publiku. Lidé, kteří ho sledují od začátku, i ti, kteří jsou ten den na jeho koncertu poprvé. To samé platí pro festivalový dav jako celek. Ti lidé pod pódiem jsou Rock for People. Nedělá se to jen pro ně, ten festival dělají i oni. Někteří do Hradce Králové jezdí léta, někteří mají už zkušenosti z Českého Brodu, jiní jsou zde nováčci.
Odpoledne přicházím jako novinářka do backstage největší festivalové scény popovídat si s muzikantem, který v České republice vystupoval opakovaně a pokaždé zanechal skvělý dojem. Teprve šestadvacetiletý muzikant mi říká, že je úžasné, že na pódiu, kde bude za chvíli sám vystupovat, právě hraje Kerry King, protože odmala miluje Slayer. Vypráví nadšeně o festivalu, který sám v srpnu poprvé pořádá – zdá se mi, že onen připravovaný Bludfest dává pro člověka, který staví na první místo komunitu, jíž svou hudbou vypráví, dokonalý smysl.
Nejvíc se mu ale rozsvítí oči, když ho prosím, jestli by nemohl napálit kolegu novináře, který má přijít po mně a předstírat, že jsem ho naštvala nevhodnou otázkou a nemá už na další rozhovory v žádném případě náladu. Je všemi deseti pro. Zdá se, že se na turné rád pobaví.
Největší zábava ale pochopitelně nastane, když po báječných Bombay Bicycle Club dohrají i zábavní The Darkness a on vleze na pódium.
Někdy k perfektní show umělcům dopomůže armáda techniků, několik pater pódia, předtočené vokály a show, při které se člověk jen veze na vlně efektů. Osobně dokonale provedené opulentní koncerty miluji čím dál víc, stejně ale člověk nejvíc cení, když hrají prim čistě samotní muzikanti a jejich výkon. A nemluvím jen o samotném hraní, ale i energii, která z lidí na pódiu sálá. A Yungblud jí má a dokáže předat mnoho. Podobně jako třeba Palaye Royale, kteří se v programu dlouho schovávali jako překvapení pod pseudonymem Zdena a jejich návrat na Rock for People po roce byl avizován až v průběhu festivalu.
Když teď, pár hodin po koncertě, zavřu oči, vidím a slyším, jak skáče jako kdyby mu na molo pódia před mikrofon instalovali trampolínu. Vybavuji si jeho proslovy, které by mohly znít pateticky, kdyby nepůsobily tak opravdově. Na mysli mi vytane publikum, které na něj fantasticky reaguje a naplno si užívá koncert téhle stále ještě rostoucí hvězdy. A chápu mladé lidi, pro které je velkou inspirací a možná třeba i oporou. Tohle se náramně povedlo, i když na jiné headlinery bylo třeba v areálu víc narváno. Protože to dokonale reprezentovalo festivalového ducha. A to po něm hráli ještě perfektní Pendulum. A i oni byli fantastickou tečkou. Druhou tečkou byl Redzed. Třetí tečkou různé soukromé afterparty. Pokračování za rok.
