Jeho stížnost k Ústavnímu soudu se týkala sporu, který od roku 2019 vede s Ladislavem Štaidlem. Slavný tuzemský skladatel britského songwritera ještě za svého života nařkl z plagiátorství. Ve své skladbě Pábitelé si všiml podobnosti s Bayovým hitem Hold Back The River a dal celou věc k soudu. Po jeho smrti ve sporu pokračuje syn Jiří. Bay se snažil přesunout spor k britským soudům, ale nebylo mu vyhověno. Další jednání proběhne 29. srpna.
To je vše, co zatím pořádně víme. Je to zajímavá kauza, kdy se netradičně obrátily role. Štaidl patřil ke generaci umělců tvořících během normalizace a éra normalizačního popu, to bylo období nespočtu předělávek a ukradených nápadů ze Západu. Po Západní hudbě byl hlad, coby zakázaná k nám oficiální cestou nesměla, a tak ji hudebníci holt přežvýkali po svém a aspoň nějak ji do tuzemského prostředí dostali.
No a teď tu máme naopak spor, kdy měl západní umělec přežvýkat normalizační pop. Není důvod se nad tím šklebit nebo se tomu přímo smát. Ta podobnost v melodii tam skutečně na první poslech je, i když není extra silná.
Jenže je to skutečně ukradený motiv nebo jen shoda melodie? Dělat popmusic a ještě v ní přicházet pořád s něčím novým není sranda, melodické postupy si můžou být podobné, i když vytanou v hlavě dvěma různým muzikantům odděleným od sebe klidně několik dekád. Osobně se přikláním k variantě, že jde spíš o náhodu. Když jsem s Jamesem Bayem před pár lety dělal rozhovor, po vypršeném čase mi nabídl, abych ještě chvíli zůstal v šatně a povídali jsme si o československé hudbě před revolucí. Neměl o tom ani páru a fascinoval ho příběh oficiální popmusic podporované státem a písničkářů živořících v undergroundu, ovšem zpívajících si tak, jak chtěli. Vůbec netušil, kdo je nějaký Karel Gott.
Ono s ohledem na jeho věk a zemi původu není divu. Jak by si k němu taková muzika mohla najít cestu? Nejdál za hranice se podíval Jožin z Bažin, a to ještě jako kuriozita, že ano. Přesto se nedá vyloučit, že se James Bay ke skladbě nějak dostat mohl. Žijeme v éře streamovaného obsahu, studentských pobytů, víkendových pařeb na druhém konci Evropy, žánrových pořadů a podcastů, youtuberů rochnících se v podobném obsahu, to všechno zvyšuje pravděpodobnost, že se k nám dostane hudba, o jakou bychom normálně nezakopli. Nemůžeme si proto ťukat na čelo, co Štaidl tím soudem myslel. Protože i tady může platit to staré, okřídlené, že náhoda je blbec.
James Bay klidně někde mohl píseň Pábitelé slyšet, a přitom ani netušil, kdo to složil a nazpíval. Jak říkal Miloš Forman: „Je to možný, ale není to jistý.“ Proto asi nezbývá než čekat, k jakému závěru soud dojde.