Pátek na Glastonbury pro mě byl již čistě ve znamení muziky. Seznámen s areálem a umístěním podií, která mě zajímala, jsem si ráno u kávy sestavil itinerář koncertů, které jsem chtěl shlédnout. Po absolvování jeho první položky, kterou byl set kapely The Libertines na Other Stage jsem ho však roztrhal, jelikož mi do něj hodily vidle dlouhé, někdy i desítky minut trvající přechody mezi pódii. Musel jsem se prostě smířit s tím, že neuvidím vše, co bych chtěl, ale pouze to, co stihnu.
Zmínění indie veteráni The Libertines odstartovali první hlavní hudební den na festivalu a jejich set uvedl videopozdrav Volodymyra Zelenského, který vyzval dav pod pódiem k tomu, aby šířili pravdu o válce s Ruskem. The Libertines celým svým solidním, bouřlivým a radostným vystoupením vzdali hold Ukrajině. Například v přestávce mezi songy přiměl Doherty publikum ke skandování "Volodymyr Zelenskyj“ za zvuků písně Seven Nation Army od The White Stripes a na konci setu na pokyn bubeníka Powella nadšené publikum sborově pělo We love you Ukraine, we do - oh Ukraine we love you. Poté již jsem spěchal na Pyramid Stage abych si stihl užít alespoň konec vystoupení Ziggyho Marleyho, jak hraje se skvělou kapelou za zády písně svého otce.
Pohodový koncert Ziggyho Marleyho na Pyramid Stage
Další položkou mého původního itineráře byla indie popová kapela Wet Leg. Bohužel nemohla dorazit do České republiky na Rock for People, tak jsem je hodně chtěl vidět tady. Proto, když Ziggy Marley dozpíval, vyrazil jsem do kopce k The Park Stage. Ale jak jsem zjistil, nebyl jsem sám. Spolu se mnou se úzkými cestami valily tisíce lidí a jejich proud nebyl nepodobný náboženské pouti vstříc modlám. Těmi modlami v tomto případě byly Rhian Teasdale a Hester Chambers s kapelou. Zahrály to nejlepší ze svého výborného eponymního debutového alba a dokázaly, že indie pop má stále co nabídnout. Nedostal jsem se dost blízko, abych je viděl, natož fotil, ale slyšel jsem je. A stálo to za to.
Před pár týdny hráli Inhaler i v Lucerna Music Baru v Praze
Než měla na Pyramid Stage nastoupit headlinerka pátečního večera Billie Eilish, stihl jsem ještě dvě vystoupení ve stanu na John Peel Stage, kde zahrála skupina Inhaler s frontmanem Elijahem Hewsonem a předvedla, že jejich debutové album má teprve naživo pořádný koule. Norská zpěvačka a songwriterka Marie Ulven Ringheim uměleckým jménem Girl in Red nastoupila v černém s černě oděnou kapelou a předvedla set plný nekonečné energie, smutku i napětí. Užil jsem si vystoupení svých oblíbenců IDLES, které doprovázel saxofonista, i hlasitý a zkreslený set bratrů Reidových a jejich alternativní kapely Jesus and Mary Chain v závojích tmy a dýmu. Nemohu opominout ani jednu z třešniček na pátečním Glasto dortu, kterou jednoznačně byly krásné písně v podání Roberta Planta a Alison Krauss. Když se sejdou dva úchvatní zpěváci, výborná kapela a vyprahlé country blues není třeba žádných pódiových taškařic. Stačí když mluví muzika.
Robert Plant a Alison Krauss patří k třešničkám na dortu letošního Glasta
Vrcholem večera mělo být vystoupení nejmladší headlinerky v historii festivalu. A bylo. Billie Eilish si sice pro Glastonbury nepřipravila nic speciálního a odehrála zkrácenou verzi show se kterou v posledních měsících vystupuje, ale předvedla poutavý hvězdný výkon. Na pódiu působila sebevědomě a bylo zřejmé, že si pozornost mnohatisícového davu užívá a vyžadovala ji. A ten dav ji zobal z ruky, když řekla křičte, publiku křičelo, když řekla vyskočte, publikum skákalo.
Publikum zobalo Billie Eilish z ruky
Přestože jsem neviděl všechno, co jsem plánoval a nevyfotil všechno, co jsem viděl a slyšel, byl to den narvaný hudebními zážitky v atmosféře, která pro mě i druhý den v areálu zůstává nepopsatelná.
Pokračování zítra...
Z Rock for People na Glastonbury. Koncert Idles byl opět síla
Jesus and Mary Chain vystoupili v závojích tmy a dýmu
Ani melancholické vystoupení Girl in Red nezklamalo