Calin a kvítek v novém klipu odhalují zasněnou atmosféru škaredých dní. Obraz pretty boye v háčkované baclavě s ušima à la Picachu v růžových důchodkách a atributy pravoslavné mše vytváří poměrně sugestivní obrazy plné nápadité a hutné atmosféry. Plastovitost gameboyového synťáku v pozadí, který klade melodii vysoko do oblak v kontrastu s hlukovými pasážemi v beatu, jsou zde jakoby citované z nejlepšího receptu na dynamické skladby populární hudby.
Už dva dny čtu, jak si fanoušci i komentátoři kladou u singlu Pretty Boy otázku – je to ještě rap? Trap? Kdybych chtěl hledat obdobný produkt v zahraničí, neváhal bych sáhnout do svého oblíbeného fondu švédského rapera Yung Leana, jehož tvorba se pohybuje na pomezí trapu, cloudrapu a po posledních deskách, a především vyvedené kolaboraci s FKA Twigs, také ve vodách hyperpopu. K tomu podle mého směřuje Calin od začátku své tvůrčí kariéry. Svět fanoušků hip hopu ho na začátku vnímal především jako r'n'b zpěváka a zdá se, že bylo nejdřív nutné dovzdělat samotné posluchače a postupně je dovést až k téhle poloze. Konzistentní v tvorbě je Calin především v rámci textů, které se nesou většinově v náladách melancholických a introspektivních. Často se věnují tématům vztahů, opuštění či odcizení. Na jeho třech řadových deskách se tak dá najít souvislý příběh, který nepředkládá posluchačům pouze avatarovou představu o sobě, pocházející od nedávno ještě teenagera původem z Moldávie, ale poměrně komplexní a často i nepřikrášlené sdělení o Calinově světě.
Dnešní – v podstatě floutkovský – význam slovního spojení pretty boy, které nepopisuje ani tak hezkého chlapce, ani si pejorativně nestřílí z něčí zjemnělé mužnosti, jako spíše kluka, který vlastně je trochu hejsek a vykuk v kombinaci se silným vizuálem, textem o smečce která nahání spořádaným občanům města hrůzu, ale těm dalším připomíná Robina Hooda, vytváří velmi funkční produkt.
Téma zde není pouze vyobrazením chtíče a hédonismu ve smyslu „Jsem pretty boy, tak mi projde únos a krádež,“ ale spíše „svět a město kolem jsou tak škaredé, že i únoscova kukla je jako pohádková duha.“
Vizuálně mi pak díky pleteným kuklám a infantilnímu stylu v kontrastu s industriální špínou rozostřené zpola zasněžené ulice, připomíná klipy nejmodernějších popových a hyperpopových tvůrců. To, že se Calin snaží držet linii s nejaktuálnějšími trendy ve světové populární hudbě, je zkrátka nejen z aktuálního singlu velmi znatelné. Je nutno dodat, že při znalosti aktuálního trendu pak může působit takový produkt i toporně. To se snad Calinovi zatím nestalo, alespoň čísla aktuálního hitu, či nedávné velkolepé světové úspěchy společné desky s Viktorem Sheenem, jsou toho dobrým dokladem.