Glastonbury Festival (oficiálně se jmenuje Glastonbury Festival of Contemporary Performing Arts) je pětidenní festival, který se koná v jihozápadní Anglii mezi malými vesnicemi Pilton a Pylle. Je to šest mil od Glastonbury pod dohledem kopce Glastonbury Tor zmiňovaném v keltské mytologii, zejména v mýtech spojených s králem Artušem, a opředeným řadou dalších legend a duchovních tradic. Festival se koná přerušovaně od roku 1970 a navštěvuje ho kolem 200 000 lidí. Letos otevřel návštěvníkům své brány po dvou letech, ve kterých se nemohl konat kvůli pandemii COVID-19, ve středu 22. června.
Rozlehlý areál oplývá různými zákoutími
My jsme do areálu, který se rozkládá na ploše o rozloze přibližně 3 km čtverečních, přijeli až ve čtvrtek odpoledne po výšlapu na Tor, kde jsme načerpali jeho spirituální atmosféru. Hlavní pódia, na kterých jsou letošními headlinery Billie Elish, Paul McCartney a Kendrick Lamar, se rozbíhají až v pátek, přesto na řadě těch menších začal program již před naším příjezdem.
Muzika na Glastu hraje všude
Jakmile jsme rozbili tábor ve stanovém městečku vyrazili jsme na seznamovací obhlídku areálu. A nic z toho, co jsem si o festivalu v Glastonbury přečetl, ani nic z toho, co jsem o něm slyšel, mě nemohlo připravit na to co mě čeká. Na obrovskou rozlohu obehnanou plotem se sjelo obrovské množství lidí, aby se na pět dní stali komunitou odříznutou od okolního světa a od každodenních povinností a starostí, která má jen jedno pravidlo, užít si to. Užít si nejen muziku, ale i divadelní přestavení, kabaretní vystoupení nebo umělecké instalace. A nejen, že je Glasto, jak se festivalu hovorově říká, multiartový a multižánrový festival, je také multigenerační. V nepopsatelných kulisách, naladěni na stejnou vlnu, se na něm potkávají mladí vyznavači taneční hudby, rockeři, staří hippies nebo i rodinky s malými dětmi v kočárcích.
Ferris a Sylvester
Přestože jsem první podvečer a večer chodil po areálu a nasával cider a atmosféru, nemohl jsem vynechat ani nějaká ta hudební vystoupení. Na malém pódiu nazvaném Strummerville jsem si užil zajímavé duo Ferris & Sylvester, které s kapelou za zády zahrálo mazanou kombinaci blues, folku a indie rock´n´rollu. Na Truth Stage jsem se zase zdržel při hlasitém řádění experimentální heavy rockové skupiny Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs a jejich démonické směsi doomu a sludge metalu popírající zákony fyziky, prostoru, času, a taktu, ve které soupeří ataky kytar s těžkým zvukem rytmiky a dominuje hlas Mattewa Baty, kterému je přezdíváno Freddie Mercury ze záhrobí.
Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs Pigs
Na stejnou stage jsem se ještě před odchodem do stanu vrátil na neskutečně autentickou a kataklyzmatickou směs funku a punkových melodií dua Nova Twins.
Neskuteční Nova Twins
Na to, že festival vlastně ještě oficiálně nezačal, byl můj úvodní den nabitý tolika zážitky a vjemy, že si ani nedokážu představit, co bude následovat...