Dlouholetý rekord Barbry Streisand zlomila Taylor Swift díky svojí nové verzi alba Speak Now, které původně vydala v roce 2010. Jako předchozí Fearless či Red ho však nahrála znovu, aby získala kontrolu nad svou starší tvorbou, na kterou má práva label Big Machine Records.
Stejně jako u dvou předešlých nahrávek označených podtitulem Taylor’s Version přihodila zpěvačka pár šuplíkových písniček a známých hostů a nabídla tak posluchačům v podstatě něco nového – s lepším zvukem, čistší produkcí a vyzrálým hlasem, avšak zabalené do nostalgie. Loajální posluchači, kterých má Swift opravdu hodně, se náhle ocitli v době před 13 lety, kdy byla řada z nich ještě v pubertě a prožívala první lásky a srdcebol stejně jako jejich idol. Nejde ale jen o sentiment, ale také o jakýsi nevyřčený závazek fanoušků pomoci zpěvačce znovu převzít kontrolu nad jejími prvními šesti alby. U Speak Now je závazek o to větší, že je Swift výhradní autorkou všech písní.
Kritika bulváru ji nezlomila
Úspěch Taylor Swift ovšem nespočívá jen v líbivých písničkách, ačkoli ty mají na celé věci lví podíl, ale i v jejím kariérním příběhu. Zpěvačka vláčená od začátku bulvárem a kritizovaná za nadměrné randění a časté střídání partnerů před několika lety ustála pokus o totální zrušení své osoby a zničení kariéry, když si na ní už poněkolikáté přihříval polívčičku Kanye West. Celý internet jako by proti zpěvačce postavil barikádu a označoval ji za hada. Jenže Taylor Swift to překonala a vrátila se s deskou Reputation, která možná nepatří k těm hudebně nejsilnějším, ale byla rozhodně triumfem.
Příběh Taylor Swift je také typickou ukázkou toho, jak se hudební byznys mnohdy staví k ženám – hlavně ať jsou hezké, milé, snadno manipulovatelné a bez názoru. Jenže i tuhle kariérní obtíž zpěvačka zdárně překročila, aniž by jakkoli zahořkla. Pracovitost a úsilí pro ni byly vždy gross jejího přístupu k muzice a fanouškům. Nadto se nikdy nestavěla na žádný pomyslný piedestal nedotknutelnosti, ale zůstala pokorným a civilním člověkem. Vždyť i za všemi těmi blyštivými kostýmy a bouřlivými projekcemi na koncertech je stále vidět obyčejná holka odvedle, která se nebojí trapnosti a omylů, a s níž se může řada fanynek, zejména těch nejmladších, lehce ztotožnit.
I tohle stojí za zrodem fenoménu, jakým dnes Taylor Swift je. První a jediná žena, která kdy získala tři ceny Grammy za album roku. První umělkyně, která simultánně obsadila celou horní desítku singlového žebříčku Billboard Hot 100. Hudebnice, jejíž aktuální turné The Eras bude podle odhadů tím nejvýdělečnějším v historii; beznadějně se vyprodalo mrknutím oka.
Taylor Swift tvrdě dřela, aby si získala přízeň fanoušků, kteří jí nyní pomáhají upevňovat její pozici. A ta dřina nespočívala jen ve stovkách hodin u piana nebo ve studiu. Spočívala i v tom, že se zpěvačka naučila být zručnou obchodnicí, naučila se s fanoušky komunikovat prostřednictvím takzvaných easter eggů ve videoklipech, naučila je se angažovat - věrní posluchači jí teď zobou z ruky a neustále přemýšlí, k čemu dalšímu se asi schyluje. Zpěvačka se také naučila nebýt jen hezkou tvářičkou bez názoru. Její úspěch lze samozřejmě přičíst i jisté míře štěstí, ale bez tvrdé práce by všechno štěstí světa obyčejně prošustrovala.
Dá se dost dobře předpokládat, že s bořením rekordů třiatřicetiletá hudebnice ani po aktuálním triumfu nepřestane, i když jde samozřejmě o zcela vedlejší efekt jejího působení. Zpěvaččina pozice na hudební scéně se zdá být nicméně v tuto chvíli naprosto neochvějná a nesrovnatelná s kýmkoliv jiným. Jaká skvělá doba na to být fanouškem Taylor Swift.