Byla to dokonalost sama, německá důkladnost slavila hody. Každá vteřina vystoupení měla svůj význam a pomáhala vytvářet kompaktní celek.
Jenže minulá vystoupení německých metalových superhvězd Rammstein měla v sobě určitou porci humoru, ale ta, jak se zdálo, tentokrát zmizela. Dokonce i vaření klávesisty v kotli nepůsobilo tak srandovně jako dřív. Stačilo celkem málo. Vypustit Ameriku a nezařadit bujaré Dicke Titten, ubrat na ohňostrojích, víc pracovat s tmou a ambientními zvuky na několika místech programu.
Najednou se písně Deutschland a Radio zdály být temnější. Najednou pak závěrečné Adieu mělo až pohřební charakter, zvláště když kapela v závěru odjížděla výtahem kamsi do nebes. Jako kdyby tím kapela reflektovala dnešní rozervaný svět, ve kterém válka už není jen slovo z oblasti fantasy a sci-fi. Anebo koncertní set list, plný textů se slovy tot, sterben nebo ende naznačuje, že jde opravdu o závěrečnou etapu kariéry kapely?