Ještě před šesti lety si užíval památné mejdany. Jeho fotka ze schodů Lucerny s pytlíkem kokainu a ohrabávání kolegyň na baru se pevně zapsalo do historie tuzemského bulváru.
Před nadcházejícími volbami se ovšem rockový bohatýr odhodlal, že své posluchače spraví i o svých politických názorech. Rozhodnul se hájit svou rodnou zem a morální hodnoty v barvách SPD Tomia Okamury a straně nazpíval oficiální hymnu.
V písni, která se neobratně snaží variovat náladu romantických hitů typu Ještěže tě, lásko, mám, který Kolářovi kdysi napsal Karel Svoboda, teď zpívá samá velká pseudovlastenecká moudra. „Českou vlajku nedat za jinou, přát jí nad rodnou krajinou, svobodně, radostně vlát,“ má v sobě až budovatelského ducha. A sloku stejně připitoměle doplňuje i refrén: „Za lidi férově hrát, chránit svůj národ, svůj stát.“
Dalo by se nad tím zasmát, jak je to blbé a průhledné. Ale to, že se populární zpěvák, který prošel Precedensem i Arakainem a jeho hlas zní denně z rádia i ze znělek televizních seriálů, rozhodl legitimizovat očividně xenofobní populistickou stranu, je taky nebezpečné.
Jak by řekl legendární stranický expert na kulturu Miloslav Rozner, nechci do toho v této glose příliš zabrušovat, abych nemusel vybrušovat. Ale Kolář se právě z někdejší áčkové popové hvězdy, která mohla dál odžívat svou sinusoidu slávy v prosperujícím světě muzikálů, dobrovolně deklasoval někam na dno k úrovni Tomáše Ortela.
Nazpívat hymnu s SPD je totiž rozhodně větší ostuda, než nějaký mejdan s koksem a holkama. A může z toho být větší kocovina. Pád ze schodů popularity, které jsou o dost strmější než ty v Lucerně, totiž žádná pojišťovna štěstí neuhradí.
Po této tklivé vlastenecké baladě teď už jen zbývá s obavami čekat, kdo v letošních volbách začne první rapovat.
