Tím, že si Beyoncé vybrala Rhiannon Giddens, dala poměrně průhledně a zároveň zřetelně na vědomí, že debata o podílu černošských muzikantů na vzniku country už postrádá smysl. A pokud by nás zajímalo proč, máme se zeptat právě Rhiannon, bez které by si spousta Američanů dodnes myslela, že banjo je čistě americký nástroj a country bělochy vymyšlená hudba určená bělochům, takže v ní černoši nemají vlastně co dělat; ti mají přece svoje blues.
Od Beyoncé to mimochodem nebylo první podobné gesto: když v roce 2003 slavné dámské trio Dixie Chicks protestovalo proti válce v Íráku, konzervativní country křídlo ho nadlouho vypudilo ze scény. Country rádia nesměla trio hrát, fanatici rozjížděli buldozerem cédéčka a zpěvačkám hrozili smrtí. S návratem jim v roce 2016 hodně pomohla Beyoncé: na udělování cen CMA s The Chicks, jak se dnes zkráceně jmenují, odzpívala svou country skladbu Daddy Lessons a přestože se okolo toho strhl pořádný poprask, trio o čtyři roky později vydalo skvělé album Gaslighter a pro změnu se pustilo do Trumpa.
Na tom, že se historie country začala přepisovat, respektive se do ní vrátilo vše, co z ní někdo cíleně odstranil, má Rhiannon Giddens možná největší podíl a vždycky prý snila o tom, že až megahvězda velikosti Beyoncé zanese do své hudby banjo, její práce skončí. „Akorát by mě nenapadlo, že půjde o mé banjo,“ uvedla v den vydání skladby Rhiannon Giddens na sociálních sítích. S dovětkem: „Zatraceně dobře vím, že má práce ještě není hotová, ale dneska byl docela prima den.“ A do celé záležitosti se skladbou Texas Hold 'Em' následně vnesla ještě větší jasno glosou napsanou pro britský The Guardian.
Od roku 2005, nejprve se skupinou The Carolina Chocolate Drops, potom v kvartetu čenošských songwriterek Our Native Daughters a hlavně na svých výtečných albech, vydávala Rhiannon Giddens jedno přesvědčivé svědectví o černošském vkladu do old-time music za druhým. Skvělá zpěvačka a multiinstrumentalistka získala celou řadu významných cen, včetně Grammy a při jejich přebírání nikdy nevynechala příležitost spoustu věcí trpělově dovysvětlovat. Hostovala na albech velkých muzikantů, napsala mnoho studií, pro vzdělávací web Wondrium natočila seriál o historii banja, přednášela a učila na univerzitách a získala si pověst ženy, která moc dobře ví, co říká. „Patřím k ženským, před kterými se na večírcích utíká, protože buď mluvím o banju, nebo otroctví; nebo nejspíš o obojím. Je to ale moje poslání a sama jsem si ho zvolila,“ řekla Rhiannon Giddens.
To že ji nelze brát za nějakou zapálenou aktivistku, ale za významnou renesanční umělkyni a skladatelku pak potvrdil cellista Yo-Yo Ma, když ji předal vedení svého legendárního nadnárodního kolektivu The Silk Road Ensemble, pro který vzápětí připravila projekt American Railroad. Se skladatelem Michaelem Abelsem uvedla operu Omar, do níž vložila všechny dosavadní zkušenosti s černošskou old-time music, ale i vystudovanou operní klasiku a za libreto získala Pulitzerovu cenu. Složila také hudbu k baletu Lucy Negro Redux a když loni vydala autorské album You’re the One, k nečekanému výtrysku hravých skladeb prý vztáhla potřebu „jen tak sama si sednout do kouta, hrát na ukulele a vypustit ze sebe čirou radost“. Odstup od dosavadního poměrně náročného repertoáru a vstřícnost k širšímu publiku pak vysvětlila jednoduše: když na svou stranu, třeba s odpichovkou You Louisiana Man, přetáhne další lidi ochotné sledovat, co jinak dělá, bude ráda.
Už chápete, proč si ji Beyoncé vybrala a proč je důležité vědět, kdo ve skladbě Texas Hold 'Em' hraje na banjo?