Zní na české poměry netypicky – jako kdyby ji hrála nějaká neworleanská kutálka. Její dechovkový sound skvěle zapadá do vypravěčského charakteru písničkářova zpěvu. Klidně by zapadla do nějaké televizní pohádky, i když ta by musela být spíš pro dospělé. V jeho pojetí nejsou totiž rusalky ani romantické postavy, ani strašidla, ale nešťastné bytosti, které celou noc řádí „pod klenbou vesmíru,/ s odvahou na štíru/ hledají důvod svůj osud snést.“ Tím osudem je samota.
Kemelovy Rusalky jsou podobenstvím o tom, jak se samotou bojujeme my, skutečné bytosti: „Bojíme se samoty/ proto tančíme jako ty/ v kruzích kolem ohňů, rusalko bledá. / Nad ránem bez dechu, upadnem do mechu/ co člověk v řece utopil, na březích marně hledá.“
Klip vizuálně realizovala Linda Arabanová. Nejspíš bychom čekali animovaný příběh, ale výtvarnice přišla s až abstraktní kreací, která dává písničce nezbytnou rusalčí vzdušnost. Je to hezké, barevné, rozhýbané, ale ke konci už trochu nudí.
Zapomněl jsem ještě na něco? No jasně, na skvělou trubku Oskara Töröka. Pokud nesoucítíte s rusalčiným osudem, tak si vychutnejte aspoň jeho sóla.