Redzedova kariéra mezitím úspěšně pádí dál – ve čtvrtek 8. srpna pokřtí nové album v Brně na Špilberku a v září ho čeká pět koncertů v Austrálii. Jak ale dopadla společná píseň frontmana Vypsané fiXy a hudebníka, který má aktuálně na Spotify 1,3 milionu posluchačů měsíčně?
V letech minulých, kdy Zdeněk Veselý alias Redzed zaútočil na žebříčky českých i zahraničních trendů a stal se nejposlouchanějším českým interpretem, zaznívalo mnoho kritických hlasů trefujících se do jeho originality. Není samozřejmě nepravdou, že Redzed svůj hlasový projev a hudební stylizaci postavil na snad i správně přiznaném napodobování Johnathana Davise, Ghostmana, Cobaina i Ozzyho. Netradiční spojení v nové písni s Vypsanou Fixou nicméně tuto představu epigonství bourá. Především díky pateticky komické poloze hlasu Redzeda, která je rozhodně velmi originální, ale původní záměr byl evidentně jiný.
Skladba samotná, i když by se dalo říct, že se jedná o generický rockový vypalovák, má v zásadě zajímavý a vkusný motiv. Bohužel Redzedův „zpěv“ zde víc než cokoliv připomíná nepříliš dobře napodobené kvákání kreslené postavičky z Městečka South Park. To by, za přiznaných okolností, byla jistě dobrá reference pro právě vrcholících vlnu trendu Y2K retra (nostalgii po přelomu tisíciletí), kterého je jinak Redzedova nová kolekce písní ušetřena.
Redzedův part je ale ve společné písní s Vypsanou fiXou neuvěřitelně monotónní a dlouhý. Hlavní obsahové sdělení je triviální, což bohužel nedohání ani Márdiho text. Když však započne očekávaný moment kolaborace a nastupuje fiXa, je to pro mě jako vysvobození.
Vedle jiných tracků na albu, které jinak ukazují Redzedovu zajímavě vyspělou formu a precizní muzikantskou a producentskou práci, je Smoke and Fire pro mě smutný pomníček promarněné spolupráce (která pro mě osobně měla potenciál být na domácí scéně možná i featem století).
Nemá zde tedy už moc místo ani diskuse nad tím, jestli bylo spojení věhlasně úspěšného Redzeda s veterány alternativního rocku Vypsanou fiXou smělá kalkulace, nebo splnění snu vzešlého z líného odpoledne s kytarou. Skladba jistě přitáhne pozornost už jen magií oněch jmen i dávno po svém vydání. Nemyslím si ale, že by zaujala nějaké významné místo v tvorbě a historii zúčastněných. A přijde mi, že to je trochu škoda.