Oproti první ukázce ale Metallica trochu zpomalila a baví méně. Nový singl skupina obohatila o černobílý videoklip, o jehož režii se opět postaral režisér Tim Saccenti. Video sice neurazí, ale zároveň se v něm toho příliš neděje. Metallica, podobně jako u singlu Lux Æterna, zkrátka vsadila na jistotu a jednoduchý vizuál. V novém klipu tak uvidíte především členy kapely, kteří drtí svůj šlapaný thrash metal s kvílenými kytarovými sóly, a také Papa Hetfielda s bolestivou grimasou v obličeji.
Poněkud ponuřejší prezentace má svůj jasný důvod. Jak vyplývá z názvu, muzikanti se ponořili do svých nejtemnějších myšlenek a otevírají tabuizované téma sebevraždy. „Záměrem skladby je otevřít diskuzi o temnotě, kterou všichni cítíme uvnitř sebe sama. Je směšné si myslet, že bychom měli takové myšlenky popírat. Věřím, že většina lidí o takových věcech někdy přemýšlela. Pokud je to lidská zkušenost, měli bychom o ní být schopni mluvit. Nejste v tom sami,“ povzbuzuje fanoušky James Hetfield v kapelním prohlášení.
Oproti pozitivní a našlapané skladbě Lux Æterna nyní Metallica přichází s temnějším motivem, jenž představuje další část nového konceptu 72 Seasons, který prezentuje prvních 18 let života členů kapely, kteří bojovali se svými osobnostmi. Můžeme tak zřejmě očekávat, že nová deska bude plná mnoha písniček s odlišnými emocemi, náladou i tempem.
Více o názvu chystaného alba si můžete přečíst zde.
Jestli je však skladba Screaming Suicide v něčem podobná prvnímu zveřejněnému singlu, tak je to její energický thrash metalový zvuk, který připomíná raná léta Metalliky a její první nahrávky. Pánové se už nikam zvlášť netlačí a sází spíše na jednodušší rytmy, do kterých Kirk Hammett sype jedno sólo za druhým. Je z toho zkrátka cítit, že kapela už nechce moc experimentovat a hodlá si především užívat muziku, kterou si připomíná dávné mládí.
Pokud bych měl srovnat nový song s předchozí novinkou, řekl bych, že první písnička Lux Æterna byla po hudební stránce o něco zábavnější. Screaming Suicide na mě nepůsobí tolik hitově jako právě našlapaná a zběsilá Lux Æterna, kterou Metallica velmi příjemně překvapila své fanoušky. Nová píseň navíc nepřináší nic nového, co bychom od Metalliky mohli čekat. Svým nábojem trochu připomíná slabší kousky z poslední desky Hardwired...to Self-Destruct, to ale nikterak neshazuje její kredit. Co mě však na sklabě zaujalo, je její pěkně gradující závěr, ve kterém si Hetfield hraje s dynamikou svého hlasu, který má stále perfektní.
Produkce skladby je samozřejmě jako vždy naprosto profesionální a od Metalliky za ty roky vlastně ani nelze čekat nic jiného. Závěrem bych si dovolil trochu rýpnout do bubeníka Larse Ulricha, jehož bubenický projev opět lehce nahrává těm, kteří zpochybňují jeho bubenické schopnosti. První dvě třetiny skladby je to totiž furt to samé „bum a čvacht“ a celkově po rytmické stránce trochu nudí, což vnímám jako největší rozdíl oproti první zveřejněné novince. Jasně, držet úderný rytmus je základ Larsi, ale zkus se občas trochu víc rozjet.