Jak s oblibou zmiňuji, pro interpreta, který je závislý na externí autorské práci, musí být výběr spolupracovníků, kterými se při práci na desce obklopí, naprosto zásadní otázkou. Nelze vsázet pouze na popularitu. Můžete být totiž zpěvačka par excelence, avšak se špatnou skladbou, jako tomu bylo v případě nedávného zpěvaččina duetu s Pavlem Calltou, ani přes všechnu snahu nic nenaděláte. V případě nové skladby Jednu malou chvíli Lucie Bílá naštěstí vsadila na jistotu a opět svěřila textařskou práci Pokáčovi, se kterým si velice sedli už ve skladbě Dobrý kafe. Nově také pracovala s Daliborem Cidlinským, který má za sebou již nespočet velice povedených popových kousků.
To samé se ovšem nedá říci o pěveckém partnerovi. Spolupráce s Janem Bendigem mohla za jiných okolností dopadnout jako totální fiasko, což se pro dobro všech zúčastněných, právě i díky dobře napsané skladbě, naštěstí nestalo.
Píseň pojednává o pomíjivosti času a také především o nedostatku volných chvil pro své nebližší, kteří tu zákonitě nebudou navěky. Téma přímo vybízí k přílišnému kýči, avšak jak skladba, tak i vizuál, který je zakončen vcelku úsměvnou scénkou, se mu zdařile vyhýbá. K dobrému celkovému dojmu ze skladby přispívá i značný generační rozdíl interpretů. Lucie Bílá zde logicky vystupuje jako ta zkušenější, která se snaží poučit ze svých chyb, zatímco Bendig představuje tu opačnou stranu, která má všechny své chyby stále před sebou.
Jednu malou chvíli sice není žádný velkolepý hit, ale jedná se o příjemnou skladbu, která zároveň slouží jako první singl ze zpěvaččiny chystané desky. Pokud Lucie Bílá zůstane nakloněná Pokáčovým textům a vyhne se méně zdařilým spojením, konečný výsledek nemusí být vůbec špatný, jak ostatně dokazuje nový singl.