Stačilo k tomu pár slov skoro na závěr koncertu. „Tuhle písničku jsem napsala v roce 1976 s vaším krajanem Ivanem Králem. S Ivanem jsme napsali spoustu skladeb, ale tahle je opravdu moje nejoblíbenější. Tak tohle je na památku Ivana Krále,“ řekla Patti před fantastickou verzí skladby Pissing in a River. A když píseň, která byla prvním singlem z alba Radio Ethiopia, dozněla, následovaly několika minutové ovace.
Pissing in a River a slova pro Ivana Krále.
Vztah Krále a Patti Smith byl v posledních letech jeho života na bodě mrazu. Bylo to téma, o kterém i on sám nerad a opatrně mluvil a jen část z něj naznačil, když jsme spolu vedli rozhovory pro knihu Neuvěřitelný Ivan Král. To, že mu v Praze po letech mlčení Patti Smith zahrála na památku písničku, působilo jako důležitý okamžik katarze, kterou s sebou někdy přináší až smrt.
Formálně byl pražský koncert Patti Smith sympaticky civilním „best of“ průřezem její kariérou. Po líném začátku v rytmu reggae a skladbě Redondo Beach se sice omlouvala za drobné nachlazení, které je slyšet v jejím hlase. Ale ve skutečnosti nic poznat nebylo. Kdyby člověk zavřel oči, jen těžko by tipoval, že na pódiu zpívá pětasedmdesátiletá „babička“. Hlas Patti Smith je stále stejně silný, uhrančivý a omamný. A její nasazení bylo vtahující, ať už zpívala starý materiál Patti Smith Group, coververze Boba Dylana a Neila Younga nebo recitovala báseň Allena Ginsgberga.
Lenny Kaye přispěl i předělávkou Now I Wanna Be Your Dog od Iggyho Popa a Stooges.
Důležité nebyly jen ty písně a skvělá kapela, ale i to co se dělo v druhém plánu. Hudba zase na chvíli přestala být jen výplní, ale i prostředkem. A ve vzduchu se ten večer na koncertě Patti Smith vznášelo něco výjimečného.
Pomyslné smíření s Ivanem bylo jen jedním z vrcholů až překvapivě vřelého koncertu, kterým Patti Smith v Praze oprášila důležitost slov jako mír nebo smíření. Hned na začátku si z předních řad půjčila od publika ukrajinskou vlajku, do které se zahalila. Ale jinak bez přímočarých sloganů a gest, jen pomocí slov a hlasu gradovala koncert k závěrečnému sdělení písně People Have the Power. „Lidi mají sílu,“ zpívala v textu skladby, kterou napsala společně se svým zesnulým manželem Fredem Smithem a na kytaru jí u toho doprovázel jejich syn.
Jako kytarista jezdí s Patti Smith její syn Jackson.
Poselství Patti Smith by se leckomu, kdo u toho ten večer ve Foru Karlín nebyl, mohlo zdát jako klišé. Podobně jako mírový symbol, který měl na tričku kytarista Lenny Kaye. Ale dnešní dobou rezonuje, až toho mrazí.
