Už na předchozí desce se Kapitán Demo a jejich crew rozloučili se světem hip hopu. A prvním singlem ze čtvrtého alba svoji popovou vizi rozšiřují poměrně nekompromisně. „Pustíme nějaký pořádný techno, budeme žvanit až do rána. Pak budem dělat úplně všechno. Bude to dlouhý jak liána,“ zpívá v něm, oděn celý v bílém, na člunu s Daliborem Jandou.
Pro leckoho je majitel rockového chrapláku symbolem bezkonfliktního normalizačního rocku a popu. Demo ho ale v atmosféře, kdy v popu napříč světem ožívají osmdesátky, využívá prostě jako ikonu zašlých časů. Jandu zná každá, jeho hlas taky. A když se pustí do tklivého zpěvu o lajnách koksu, několikadenní afterparty a přidá k tomu svou liánu, výsledek je přesně na té hraně, díky které se Kapitán Demo stal takovým fenoménem.
Když odhlédneme od předsudků, je navíc tahle „Eltonovská“ balada skvěle napsaná a vypointovaná. A není v ní ani tón navíc.
Spojení s Daliborem Jandou přitom není žádný nový výmysl nebo chvilková póza. Ještě předtím, než Kapitán Demo debutoval albem Demolice, natočil Jiří Burian pro pobavení řadu skladeb, které pak živelně kolovaly českou hudební scénou. Balada Kejsy o těžkém údělu muzikantů, kterou nazpíval na melodii příšerné Kde jsi, patřila mezi ty vůbec nejoblíbenější.
Ve chvíli, kdy parodování trapu a hiphopových klišé už začalo být přeci jen okoukané a minulou dětskou deskou se Demo crew posunula blíže ke kolotočářství, se zdá, že teď znovu chytá druhý dech.