Je zřejmé, že Jaromír Nohavica válku na Ukrajině a tažení Ruska nijak nepodporuje. Naopak, Ukrajině a Ukrajincům podle všeho pomáhá benefičními koncerty i osobně. Přesto je pro řadu lidí nepřekousnutelný jeho zatvrzelý postoj k medaili, kterou převzal z rukou Vladimíra Putina. Tedy muže, který se stal v uplynulých týdnech válečným zločincem číslo jedna, a distancuje se od něj celý svět.
Jaromír Nohavica tu zjevnou spojitost, která tolik lidí vytáčí, nevidí. Případné vrácení medaile označil za laciné gesto. A podle všeho zažívá pocity, že se proti němu spiknul svět. Nejsou to jen zrušené koncerty. Člověk v tísni odmítl výtěžek z Nohavicovy sbírky pro Ukrajinu s odůvodněním, že je jen těžko přijatelné, aby písničkáři přijímali medaile od autoritářů, kteří rozpoutávají války, a pak posílali peníze jejich obětem.
Ve veřejném prostoru to znovu rozvířilo všechny kontroverze, které kdy kolem Nohavicovy kariéry byly. Od povahy jeho spolupráce s STB až po společné fotky s Tomiem Okamurou.
Nohavica teď celou situaci ještě rozdmýchává, jakoby to v něm umocňovalo pocit, že je obětí systému. Aktuálně na svých stránkách rušení koncertů přirovnal ke komunistické cenzuře, která mu zamezila vystoupit v červnu 1984 a dubnu 1987.
V jedné podstatné věci se ale Nohavica mýlí. Dnes mu nikdo neruší koncerty na politickou objednávku jako v době komunismu. Může si dělat, co chce. A stejně tak ti, kterým se nezamlouvají jeho postoje. A nechtějí mít v téhle vypjaté situaci nic společného s Putinem. Ani přes Nohavicu.
Říká se tomu demokracie. A v té populární písničkář není žádnou obětí systému, do níž teď sám sebe stylizuje. A ještě víc se tak izoluje od řady lidí, kteří mají jeho písničky rádi nehledě na jakoukoliv politiku.
Těžko říct, zda mu to tak vyhovuje nebo je jen starý zatvrzelý paličák, co má utkvělý pocit, že „po něm jdou“ za názory, které nejspíš ani nemá.