Song Kiss Kiss Goodbye je už na první poslech na míru ušitý cirkusovému formátu soutěže, na druhou stranu v něm zpěvák vystupující pod pseudonymem ADONXS dobře prezentuje svou hlasovou elasticitu.
Na začátek je potřeba si přiznat jedno: dnešní podoba Eurovize příliš nenahrává písním, které jsou umírněné a vkusné. Je v nich naopak potřeba dostát zvukové explicitnosti, dramatičnosti, zkrátka bombastickému aranžmá, které jako by doslova rvalo kusy těla. A to skladba Adama Pavlovčina splňuje na výbornou. Jsou v ní úderné beaty, proměnlivá dynamika a ohlušující sbory, které celému dílu dodávají tolik potřebnou teatrálnost.
To je něco, co publikum Eurovize zkrátka vyžaduje. Takový trochu předžvýkaný a dobře stravitelný produkt, který bude hlavně efektní. A je vlastně na jednu stranu fascinující pozorovat, jak se vesmír soutěže ve většině případů zcela míjí s aktuálními trendy ve světovém popu. A nakonec i v tom tuzemském, kterému dlouhodobě vévodí třeba Calin nebo Viktor Sheen (soudě podle žebříčků IFPI).
Ale zpět k písni Kiss Kiss Goodbye. Je fér říct, že Pavlovčin už svým debutovým albem ukázal, že má schopnost psát chytlavé písně. Ve svém eurovizním kousku, pokud s ním touží uspět, musel nutně popustit otěže a přijít s něčím, co je kýčovitější a vyhraněnější. V několika málo minutách má za úkol předvést svou všestrannost: hlasovou, taneční a celkově performerskou. Z tohoto hlediska šanci na úspěch v soutěži rozhodně má, a to i proto, že si je vědom, podle jakých pravidel se hraje.
Očekávat ale od Kiss Kiss Goodbye nějaký výraznější hudební přesah by bylo zbytečné. Ty, kteří Eurovizi dlouhodobě považují za bizarní paskvil, píseň k poslechu Pavlovčinovy předchozí tvorby spíše nenaláká, a nakonec se nemusí konat ani konstantní nárůst přízně ze strany diváků soutěže. Ti mají totiž často krátkou paměť a stěžejní pro ně bývá kvantita, nikoli kvalita.
Vrcholem aktuálního tuzemského, potažmo československého popu Kiss Kiss Goodbye zkrátka není. Naopak jde o příkladnou ukázku toho, co už bylo napsáno výše, a to, že se eurovizní tvorba se světovými i tuzemskými fenomény míjí obloukem velikosti duhy.