První singl chystaného sólového alba, které by mělo vyjít letos na podzim, Farna napsala společně s producentem Lukášem Chromkem a Janem Vávrou a Janou Infeldovou. Samotná písnička zaujme příjemnou, uvolněnou náladou a celkově vyklidněnou atmosférou s jemnou a vřelou současnopu elektronickou produkcí, kterou ozvláštňují a zmohutňují gospelové vokály. A nenásilně motivační melodické finále, ve kterém Farna zpívá: „Díky za to, že jsem / za to, že jsem kdo jsem.“
Právě textem a sdělením se Farne povedlo vykročit mimo u nás stále velmi tradiční pojetí popu, které je postavené na ukazování vysoustružené dokonalosti a bezproblémovosti. „Nejsem obyčejná holka, jsem obyčejná žena, snažím se být spokojená, se vším, co mám i nemám…“ vrací se Farna empaticky k jednomu ze „svých“ témat, k jehož obecnosti krom popové produkce přispívá neustálý příval záběrů často zdánlivě dokonalých a šťastných těl v klipech, televizi i na sociálních sítích.
Farna jde proti tomu oslavou normálnosti a skutečné krásy, jež tkví v jedinečnosti. V klipu Ondřeje Kudyna, který otevírá záběr na Boticelliho malbu Jaro, se sama stává Venuší, obklopenou květinami a svými Gráciemi, z nichž každá něco skrývá. Postupně odhalují záběry jizev, šrámů a další „nedokonalostí“ všech těch obyčejných žen, ke kterým promlouvá. Sdělení není nijak složité: vše přijmout a oslavovat jako součást vlastní existence a ženskosti. Za trauma a úzkosti to nestojí.
Ano, Tělo je v základu motivační popová písnička, ale nemoralizuje, ani k ničemu netlačí a nedře úporností. Farna se v ní citlivě dotýká obecného a pro každou posluchačku i posluchače velmi osobního tématu. Při své cílevědomosti nepostráda pozitivní vajb, skvělý zpěv a celkovou produkci. A k tomu sdělení, s jakým běžně pracují ikony světového popu jako Beyoncé nebo Lady Gaga, ale v tuzemských popových mantinelech, jehož protagonisté se často spokojí s vyzkoušeným klišé, bývá buď vzácné nebo upachtěné. Tím vším je novinka Ewy Farne osvěžující.