Mike Shinoda už před čtyřmi lety na svém Twitch kanále fanouškům prozradil, že při práci na poslední studiovce Linkin Park natočili i další materiál. Na desku jim nezapadal, ale chtěli ho zkrátka mít nahraný, ať už pro případ b-side singlu nebo aby si vyzkoušeli, jak to zní v plné produkci, když už byli ve studiu. Tak vznikla píseň Friendly Fire, kterou nyní kapela konečně vypustila do světa.
S vydáváním archivního materiálu, navíc úplně novými skladbami, a ne třeba nepoužitými mixy, se to má všelijak. Někdy jde o zajímavou muziku doplňující diskografii kapely, jindy už hodně zapečené výškrabky ze dna hrnce jenom proto, aby se ještě něco zpeněžilo. Friendly Fire je však po všech směrech, autorsky, produkčně i jako klip dotažená práce, plnohodnotný singl, u něhož se nechce věřit, že se nevešel na desku.
Melodie Friendly Fire se posluchači zavrtá do uší na první poslech a je vidět, že Linkin Park chtěli vzdát poctu zesnulému zpěvákovi, protože produkce písně strká Benningtona hodně do popředí. Ale kdo by se tomu divil? Vzpomínky a dojetí umocňuje i klip, v němž nás Linkin Park obrazně řečeno pustili až do kuchyně. Intimní záběry ze studia nebo kapelní objetí před koncertem jsou přesně ten typ raritního videa, které funguje na první dobrou, nepotřebuje ani kontext ani komentář. A opět – Chester Bennington je tu v hlavní roli.
Jasně, Friendly Fire je doják. Ale není to žádná ždímačka, vydání z nutnosti nebo touhy ještě něco protočit na streamovacích platformách v duchu „to je jedno, hlavně něco.“ Je to pečlivě a s citem zprodukovaná vzpomínka na frontmana, který se pro spoustu lidí stal generační ikonou. Kdyby takhle měla znít labutí píseň Linkin Park, pánové se vůbec nemusí stydět. Ale kdo ví, třeba pro nás v archivu ještě něco najdou?