David Gilmour vydal nový singl The Piper’s Call z připravované desky a nyní jsou na řadě Deep Purple s písní Portable Door. Skupinu v roce 2022 opustil kytarista Steve Morse, aby mohl pečovat o nemocnou manželku. Nahradil jej nejprve dočasně a poté natrvalo Simon McBride, který už dříve hrával v sólových projektech dalších členů kapely. Na koncertech mezitím zdatně emuloval Morseův styl a zvuk v novějších kusech z repertoáru, zatímco v těch starších se zase blížil Blackmoreovi víc, než to před ním dělával Morse. Sám McBride je ale asi nejvíce ovlivněný Garym Moorem, takže jsem byl hodně zvědavý, jak se promění zvuk Deep Purple na první desce v nejnovější sestavě.
Soudě dle prvního singlu Portable Door, ne zase tolik. Hned na první poslech novinka evokuje písničku Pictures of Home z alba Machine Head (1972), zároveň ale zvuk skladby diktovaný především klávesami a kytarou je velmi podobný prog rockověji laděným posledním několika deskám Deep Purple. Frontman Ian Gillan uzpůsobuje vokální linku svým aktuálním hlasovým možnostem a nepouští se do žádných okázalých ječáků (ne každý může po sedmdesátce zpívat tak jako Glenn Hughes, respektive skoro nikdo). A je to moudrý přístup. Vlastně bych byl i radši, kdyby se kapela odvážila zařadit do setlistu více své novější tvorby, kterou mají autorsky na svědomí aktuální členové a kde se Gillan cítí pohodlněji.
Skladba obsahuje i dvě sóla, kytarové a klávesové. McBrideovo sólo nevybočuje z tvorby předchozích několika alb nějak zásadně, rozdíl ale poznat je. Jsou slyšet jeho bluesrockové kořeny a hraje méně rychlých běhů a celkově méně not, než by pravděpodobně na jeho místě hrál Morse. Na klipy si Deep Purple nikdy moc nepotrpěli, takže i ten nový je poměrně jednoduchý – kapela prostě hraje před projekcemi vesmírných grafik k novému albu. To nese název “=1” (čteno “Equals One”), produkuje ho znovu Bob Ezrin a vyjde už 19. července.