David Koller a jeho žena Anna si zapůjčili dodávku a vyrazili na východ. Cestou udělali několik masivních nákupů potřebného a vyjeli nabídnout odvoz lidem, kteří utíkají před Putinovou válkou.
Stejně se zachovala řada dalších lidí, kterým za to patří respekt a dík. Kromě toho, že Koller na hranice válkou zmítané země dovezl materiální pomoc, navrátil se zpět do České republiky s ukrajinskou rodinou v nouzi.
Cestou založil sbírku na portálu Donio, na které se během dvou dnů podařilo vybrat 383 786 Kč. Peníze budou během následujících dnů a týdnů dál používány k nákupu potřebných zásob pro týmy dobrovolníků, jež pomáhají na hranicích.
Kromě záplavy děkovných komentářů a vyjádření podpory se pod příspěvky, kterými spolu se svou ženou dokumentoval cestu a informoval o věcech, které považoval za podstatné, objevovaly zcela zcestné komentáře, že se zpěvák rozhodl pomáhat jen proto, aby se zviditelnil. Lze se jen s politováním pozastavit nad takovým způsobem uvažování. A poděkovat Davidu Kollerovi i ostatním lidem, kteří nevěnují pozornost podobným nařčením, a zviditelněním svých činů inspirují ostatní a přispívají tak k pomoci.
„Všechny naše příspěvky během posledních dvou dní vznikly především jako taková reportáž z cesty na hranice a výzva k tomu, abychom každý přispěl svojí troškou do mlýna,“ píše Koller v jednom z komentářů posledních dní a zdůrazňuje podstatné: „Nemá smysl nijak poměřovat kdo co, kdo kolik nebo kdo jak… Důležité je pomoct, jakkoliv je v našich silách, a když se tohle nastřádá, tak teprve pak to má opravdový smysl. Ještě jednou vám všem děkujeme za podporu!“
Stejně tak se samozřejmě počítá, když někdo pomáhá v tichosti. Pokud jste ale veřejně známá osobnost, která může jedním kliknutím oslovit tisíce lidí, prostým zveřejněním se může vaše snaha násobit. Byl by nesmysl tu možnost nevyužít.