The Piper’s Call je prvním singlem z Gilmourovy nadcházející desky Luck and Strange. Otextovala jej spisovatelka, textařka a Davidova manželka Polly Samson. Tematicky se píseň a údajně i celá deska zabývá smrtelností a náhledem staršího člověka a pramení z toho, o čem Gilmourovi debatovali a nad čím přemýšleli během covidových karantén. V paměti utkví verš:
“The promise of eternal youth / The spoils of fame, a carpe diem attitude”.
Písnička začíná motivem na ukulele a pak španělku, což asi není to, co většina fanoušků od Gilmoura chce. Dojde ale i na akustiku Martin, lapsteel a nakonec i na elektrickou kytaru. The Piper’s Call (logicky) připomíná spíš poslední desky Pink Floyd natočené už bez Waterse, a hlavně Gilmourovy předchozí dvě sólovky, On an Island možná o něco víc než Rattle That Lock. Když skladba vygraduje k závěrečnému sólu, dostává se do středu dění kytara značky Gibson, Gilmour ale i bez Stratocasteru zní naprosto nezaměnitelně jako Gilmour. Nevím, jestli “pištec” v názvu písně odkazuje k úplně prvnímu albu Pink Floyd, The Piper at the Gates of Dawn (a přikláním se spíš k tomu, že ne), nicméně pod povrchem skladby a zvlášť u sóla probublává stará barrettovská psychedelie a v mixu se tam schovává spousta zajímavých zvuků.
Klip je sestříhaný z černobílých a barevných záběrů z nahrávání desky v Brightonu, v Davidově hausbótovém studiu a v Elyské katedrále. Album Luck and Strange vychází 6. září, shodou okolností v den narozenin Rogera Waterse. Upřímně by mě zajímalo, jestli si jej poslechne.