Dobrá zpráva na úvod: pryč jsou doby, kdy do Eurovize chtěly regionální hvězdičky typu Terezy Kerndlové či Petra Bendeho a Česko se zmohlo leda tak na to poslat tam Kabáty nebo Noida s Martou Jandovou. Pro český bulvár fajn, pro mezinárodní publikum totálně nezajímavé postavy, co prošumí semifinálovým večerem a pak už si na ně nikdo od Estonska po Ázerbájdžán nevzpomene.
Ke slovu přichází generace hudebníků odkojených západní scénou, s dobrou angličtinou a často s možností studovat hudební tvorbu v zahraničí, nebo alespoň spolupracovat se zahraničními kolegy. Šlo to sledovat na nominovaných do posledních ročníků a letošní výběr tomu víceméně dodává ofiko štempl.
Videoklip k soutěžní písni si Pam Rabbit, jak je jejím zvykem, režírovala sama
Pam Rabbit, Vesna, Rodan, Maella a Markéta Irglová přišli s písněmi, které skvěle zapadají do škatulky středního proudu srozumitelného pro mezinárodní publikum. Happy Markéty Irglové je ideální, byť možná trochu rozvláčná popová jednohubka, nemusíte ani moc dávat pozor, a to sdělení i náladu do sebe stejně dostanete. Z Rodana si budou někteří diváci dělat srandu, že je to neratovický Passenger, ale zase – co je na tom pro pořad formátu Eurovize špatně? Je to popmusic, mainstreamová estrádní soutěž, tady se desítky let kráčí cestičkami, které vyšlapali jiní. A naživo to s tou podobností Passengerovi taky není zas tak horké, jak jsme mohli slyšet během nominačního přenosu.
Minimálně z prvních reakcí se zdá, že Vesna s touto písní oslovila publikum z různých zemí
Maella a Pam Rabbit jsou sice každá dost odlišná interpretka, ale obě zosobňují střídání generací. Zamávejte Luckám Vondráčkovým a Terezám Kerndlovým, teď se u nás ženský pop bude dělat takhle. Ghosting Pam Rabbit zní zároveň jako jediný skutečně aktuálně a odpovídá roku 2023, ostatní nominované skladby visí tak trochu v bezčasí. Ale opět – to nemusí být u popíku na škodu.
Rodanova vesele znějící píseň je hymnou všech introvertů
Čirý eurovizní pragmatismus předvedla skupina Vesna, která skladbu My Sister’s Crown snad ušila soutěži na míru. Romantická, ale poněkud přežitá myšlenka slovanského propojení patří k image skupiny už od začátku, tady to dámy dotáhly do absurdna splácáním několika žánrů a jazyků do tříminutového singlu, aby si v tom každý něco našel. Vesna už natočila lepší skladby, ale tohle má celkem potenciál zaujmout alespoň část eurovizního publika, které mělo na regionální a folklorní prvky vždycky zvýšenou citlivost. Smůla takového singlu je ale jepičí život po skončení Eurovize, leda že by se přezpíval komplet do jednotlivých jazykových mutací, jinak není pro koncertní publikum ani rádia moc použitelný. Oproti tomu Markéta Irglová může hrát na koncertech Happy i za dvacet let a všichni té skladbě budou rozumět.
Může uspět Markéta Irglová a její šťastná píseň?
Kolem a kolem vzato, letos to s českými finalisty vůbec nedopadlo blbě. Ať už do Liverpoolu za Česko vyrazí kdokoliv, stydět se za něj nemusíme. Za šaška tam určitě nebude. Ta pětice sice pořád nevypovídá úplně o tom, jaký je v Česku střední proud celkově. Ale rozhodně do něj přináší zajímavý zvuk a trochu té svěžesti. To přece stačí k optimismu, i kdyby to v Eurovizi nedopadlo, no ne?