Ze zvuku posledních singlů je slyšet, jak dobře si Mirai s fiedlerskim po letech skvěle sedí. Nad kapelou se dřív kdekdo poškleboval, že dělá jednoduchý kytarový popík, což Ondřej Fiedler dokázal svou produkcí změnit. Přitvrdilo se, přidaly se hlubší elektronické aranže a ta vytýkaná jednoduchost dřívějších Mirai zůstala už jenom v textech – a to ještě ne všude. Nová deska stále není venku, ale už nemusíme pochybovat, že se Mirai hudebně posunuli do důstojnější pozice. Jejich novým singlům se zkrátka nedá pošklebovat, pokud člověk není vyloženě pozér demonstrativně si zacpávající uši ještě předtím, než se začne hrát.
Čas rány zahojí vůbec není špatný singl. Má snadno zapamatovatelný refrén, ve sloce zase baví zvukovým vrstvením. Nechat to na dvou minutách, je z toho dobrá porozchodová poprocková píseň. Bohužel, kapela se rozhodla přizvat si ještě Majka Spirita, který skladbu uzavře a jeho feat jde proti tomu, co se Mirai snaží v úvodu vystavět. Spirit nenavazuje na text Miraie Navrátila, místo toho začne mentorovat o tom, že čas je komodita a máme si ho hlídat. Připomíná tu Marcuse Revoltu, jehož otravné motivační rapy z počátku kariéry hrály na stejnou notu, a to je jméno, které, když jste muzikant (nebo kdokoliv jiný), opravdu nechcete připomínat.
Nový singl Mirai tak působí rozpolceně, jeho první polovina vysílá posluchači jiný signál než druhá. Že jsme se toho dočkali zrovna u Mirai, jejichž textová sdělení byla vždy to nejčitelnější na jejich tvorbě, stojí za pozvednuté obočí. Možná, že i tohle je součástí té snahy začít dělat kytarový mainstream jinak. Odpověď asi přinese až nová deska.