Delší dobu se nám v tuzemsku nevyloupla hezká popová písnička doplněná chytrým nevtíravým klipem s pointou. Údolí včel Anny K. je přesně ten případ a chytne na první poslech. Nebo první zhlédnutí?
Těžko se rozhodnout, hudebně je to přesně ten typ chytlavého popu bez podbízivosti, jaký Anna K. v tandemu s Tomášem Varteckým dělali vždycky. Pořád umí přijít s hezkými texty. „A jak se s dalším nádechem rozloučila tma / znovu zavíráme oči, to se občas dělat má.“ To je moc povedený verš! Dá se namítnout, že Údolí včel nedosahuje kvalit nejslavnějších zpěvaččiných singlů, ale zase můžeme kontrovat, že na poměry tuzemského středního proudu má Anna K. laťku nastavenou od začátku vysoko a vždycky na ni dosáhla. Zkrátka, Anně K. a Tomáši Varteckému to pořád hraje.
Za zmínku ale rozhodně stojí i klip, i když si sebou táhne možná jedno nechtěné evokování. Na první pohled svou stylizací připomíná Wese Andersona. Než se začnou jeho fanoušci chytat za srdce, co jsem si to dovolil, tak je třeba brát v potaz, že rozpočet, výpravu, a tudíž i výsledek klipu srovnávat samozřejmě nejde. Ale ta barevná stylizace, na první pohled zvláštní řešení obrazu i určitá hravost se nesou v tom duchu. A je hezké na to koukat, tuplem když klip směřuje k dojemné pointě. Vlastně je tak dobrý, že při prvním zhlédnutí bude hodně lidí věnovat větší pozornost klipu než tomu, o čem zpívá Anna K.
Celou dobu jsem si ale říkal, co že mi to vlastně na tom klipu nesedí? Co mi to jenom připomíná, ale Wes Anderson to není? Veselé bublavé klávesy, které se posluchači zavrtají do uší, rozjuchané pobíhání dětí po lese…no jasně! Jak dostat tatínka do polepšovny! Je to vtipná shoda a asi je pravděpodobnější, že když už se snažili tvůrci k někomu odkazovat, tak spíš tomu Wesi Andersonovi než Marii Poledňákové. Ale nemůžu si pomoct, já už to v tom Údolí včel uslyším vždycky. Nebo vlastně uvidím.