„Rozumím tomu, že pro někoho je transgender osobní téma, ale obávám se, že se z toho stal výstřelek a hodně lidí se k trans identitě hlásí zkrátka proto, že takovými chtějí být. Podle mě je špatně, když šestiletému dítěti, které si chce prostě jenom hrát, řeknete: jsi kluk, ale můžeš být i holčička. To je pro dítě matoucí. Může to být matoucí i pro teenagera. Jste ve fázi, kdy se teprve formuje vaše identita, a najednou vám někdo říká, že můžete být, kým chcete, klidně kočkou. Tím myslím, že když se někdo identifikuje jako strom, tak na to můžu říct jenom: ale no tak, copak jsme v nějakým románu Kurta Vonneguta? Je to tak absurdní, že se celé to téma stalo absurdním,“ rozmluvil se nedávno v rozhovoru pro Stereogum.
A pokračoval: „Celá tahle woke věc, na to přece nikdo nemá odpověď. Možná vy. Kdo nastavuje pravidla? To je někde v New Yorku nějaký barák, kde sedí nějaký lidi a říkají: ‚Oukej, odteď nesmíme říkat matka, ale rodící osoba, zařiďte to!‘ Kdo konkrétně o tomhle rozhoduje? Já to nechápu. Neznám jediného člověka, který by s touhle woke věcí souhlasil. Jediného člověka. Všichni, s kým o tom mluvím, říkají akorát: ‚Co je to za blbost?‘ Takže já říkám: nechme každého uvědomit si svou vlastní identitu, než začne přemýšlet, jestli je chlapeček nebo holčička.“
Alice Cooper se v rozhovoru rozjel, pokračoval o dělení na muže a ženy podle pohlavních orgánů a rozvinul i myšlenku zneužívání fluidního genderu, kdy může násilník přijít na dámské záchody, jelikož se identifikuje jako žena, a tam se začít identifikovat jako muž a dopustit se sexuálního útoku.
Zpěvákova slova jsou dalším příspěvkem do diskuze o trans dětech, která v USA probíhá dost intenzivně, rozhodně víc než v Evropě, a proto ji umělci v rozhovorech otevírají. Můžeme to odmávnout jako remcání dalšího stárnoucího bílého muže, tuplem když – jak poznamenal například časopis Rolling Stone – nedokáže Cooper vnímat rozdíl mezi genderovou identitou, genderovou rolí a pohlavím při narození.
Jenže by nebylo fér se nad Cooperovými slovy nepozastavit. Kromě toho, že vyjadřují názor určité části společnosti, Cooper svého času patřil mezi interprety využívající genderovou fluiditu ve svém uměleckém vyjádření. Vědomě s ní pracoval, využíval ji k otevírání diskuzí v době, kdy se v Americe řadě lidem při pohledu na převlíkající se chlapy zvedal žaludek, a jeho veřejné působení bylo pravým opakem zpátečnictví. To platí i pro Paula Stanleyho nebo Dee Snidera z Twisted Sister. I oni byli, stejně jako bude bezpochyby Cooper, letos nařčeni z transfobie, ačkoliv svého času jejich image pomáhala bourat předsudky vůči trans osobám. Všichni tři svým způsobem kopali za progresivistický tým a třeba si jen v poslední době řekli, že „ocaď pocaď“.
Nový singl Alice Coopera z blížící se desky Road
Možná Cooper schválně provokoval. Má pár dní před vydáním desky, čím víc médií ho v takové situaci cituje, tím lépe. A je dobře, že ho média citují a názory podobné Cooperovým můžou zaznívat. Někteří konzervativci totiž často nadhodí nějakou provokativní myšlenku a jedním dechem dodávají: „A to dneska nesmíte říct!“ Jako kdyby šlo o novou formu disentu. Tak určitě. Cooper bude dál vesele koncertovat, prodávat desky a rozdávat rozhovory. I když v nich třeba říká něco, za co mu půlka fanoušků bude tleskat a druhá se chytne za hlavu.