Line-up prodlouženého víkendu (8. až 10. července) byl tradičně hodně nabitý, takže zmíním jen některé jeho pomyslné vrcholy.
Čtvrteční program byl tak trochu zahřívací a hudební produkce probíhala pouze na dvou pódiích. Na Palouku Potrvá pod hradbami boskovického hradu a v zámeckém skleníku. Vypíchl bych zejména vystoupení mladé pražské skupiny Foxy Mama, která předvedla povedený set hudby míchající hard rock, blues a soul. Zařadil jsem si je, jako že jsou tak trochu americké blues a hodně Barry White s příměsí soulových prvků. Osobně jsem si hodně užil i přísné vystoupení dvoumetrového zaříkávače Adama Nenadála aka Arana Satana.
V sobotu už se hrálo naplno na všech scénách a proběhla řada špičkových momentů. Na UNI scéně umístěné na Panském dvoře bych rád vypíchnul povedená vystoupení interpretů, kteří přistupují k „písničkářství“ různými způsoby. Mám na mysli koncerty Zapomělsem, éterické Moonshye nebo Davida Pomahače. Za zmínku stojí i živé představení skvělého alba Kočky, krysy, celebrity kapely Chorobopop. Na palouku Potrvá jsem v sobotu stihl jen příjemnou, téměř dívčí, indie kytarovku Tamara, protože jsem většinu večera strávil u hlavního pódia v letním kině. Tam předvedli tradičně výborný set pražští Kill The Dandies!, rozdávali pozitivitu Bert & Friends, Monika Načeva naservírovala zhudebněné verše básníků pronásledovaných minulým režimem a nakonec publikum roztančili Midi Lidi.
Vyvrcholení sobotního programu bylo také několik. Na UNI scéně umístěné na Panském dvoře bylo asi nejsilnější sebevědomé vystoupení čím dál lepši brněnské kapely sinks, ale nasat musím též o brněnské skupině Bare Escape, která se představila s novým basákem, kterým není nikdo jiný než Rhys Braddock (Metronome Blues, Gerda Blank). Rhys do skupiny přinesl i třetí vokál. Nezklamala ani pražská skupina Rány Těla. Konečně se mi povedlo zažít naživo rituální a omamný ambientní folk s rockovými prvky skupiny Tábor. V letním kině jsem si pro změnu užil slovenské Autumnist, kteří sice přijeli do Boskovic bez zpěvačky, ale jako by tam byla prostřednictvím hlasu a projekce. Za naprostý vrchol celého sobotního programu a možná celého festivalu však považuji emotivní vystoupení mnohohlavé smečky Zvíře jménem Podzim, která publikum rozněžnila (a viděl jsem, že někoho i rozplakala) a roztančila.
Co říct závěrem? Snad jen, že se pořadatelům opět podařilo uspořádat v Boskovicích skvělý festival s příjemnou atmosférou a hlavně výbornou hudbou.
