Po loňském ročníku, který jsem chválil za dramaturgii i osobité prostředí, jsem prakticky celý rok všechny otravoval, aby si udělali čas a vydali se do Brna. Pop Messe je totiž festival, který je svým způsobem hodně unikátní. V závěru loňského reportu jsem přál organizátorům kolem Tomáše Kelara hodně štěstí do dalšího ročníku – ten byl ale nakonec celkem rozporuplný.
„Měli jsme být tam, ale jsme tady“ lakonicky zhodnotil situaci umělecký ředitel festivalu ve svém projevu před sobotním koncertem legendárních Spiritualized a vedle něj stála ne příliš pozitivně přijatá primátorka Markéta Vaňková s kelímkem piva. Pop Messe to v moravské metropoli nemá jednoduché – zatímco bizarní akce 90’s Explosion dostala od města výjimku na hluk, Pop Messe bylo pouze několik týdnů před festivalem vykopnuto z ruin fotbalového stadionu. Pořadatelé se narychlo rozhodli festival přesunout na parkoviště před něj, k čemuž odkazoval hyperstručný Kelarův projev. K tomu připočítejte pamflet místostarosty Králova Pole a vyjde vám, že Pop Messe letos neměl nejlepší výchozí pozici.
Organizátoři však přes všechny klacky, které jim přistály pod nohy, dokázali opět přivézt unikátní selekci kapel a DJs. Fresh zajímavá jména během posledního červencového víkendu návštěvníkům ukázala, co umí. Tedy těm návštěvníkům, co se do areálu vypravili – jak loni, tak i letos si musím trochu postesknout, že jich nebylo mnoho. A podivit se nad tím, jak málo „domorodců“ o festivalu vědělo. Loni i letos se nám několikrát stalo, že když jsme na otázku „a co tady děláté Pražácí“, odpověděli, že jsme přijeli na festival, dotyční absolutně neměli ponětí, že se u nich Pop Messe koná.
Ostatně hned jeden z prvních účinkujících na hlavním pódiu, slovenský rapper Gleb, si během svého setu několikrát postěžoval na nepříliš velký počet fanoušků. Jestli jste si venku mohli absolutně bez strkanic protančit do prvních řad takřka na dotek hlavních hvězd, tak ve vnitřních prostorech jsme několikrát měli opačný problém – hlavně na pódiu nesoucím název po klubu Kabinet Múz jsme si mnohdy přišli jak v příliš obsazené sauně. Ani zvuk nebyl zrovna bůhvíjaký. Přesto první den na Lazer Vikinga a Partu vynikajících lidí nebo den poté na slovenskou kometu Berlin Manson a pražské duo Past prostor doslova přetékal fanoušky, kteří vytvořili neuvěřitelnou atmosféru.
Lazer Viking vytvořil spolu s publikem podobně jako další zástupci domácí scény skvělou atmosféru
Hlavní sál Bobycentra nesl název po dalším brněnském kultovním klubu – Fléda Stage. Zde první den rozjeli svou show 58G. Jihlavští rappeři mi nepřipadají na pódiu pořád úplně jistí, to však nebránilo jejich fanouškům neúnavně rozjíždět circle pity a doplňovat TK s Doktorem v jejich barz. Čísla poslechů jejich poslední desky City Park mluví jasně – jedná se aktuálně o jednu z nejpopulárnějších kapel u nás.
Když už jsme u čísel, musím ještě vzpomenout na onu slinu radního ze strany vedené oligarchou Babišem. Přirovnával na základě počtu přehrání na YouTube Young Fathers k místní ikoně, zpěvačce, která si říká Mucha. To je prostě komické. Během show skotské kapely ale tato zpěvačka pařila v první řadě a koncert si prý opravdu užila. Není divu, Young Fathers patří aktuálně k tomu nejlepšímu na hudební scéně. Do Brna přijeli po svém extaticky hodnoceném vystoupení na Glastonbury s aktuální deskou Heavy Heavy, jež je čerstvě nominovaná na prestižní Mercury Prize. Znovu v Čechách předvedli, že jsou naprostý úkaz.
Young Fathers jsou za aktuální desku Heavy Heavy nominováni na Mercury Prize
Jejich vystoupení se dá jen těžko slovy popsat – je to něco mezi šamanským rituálem a doslova hypnotickou terapií zvukem. Mělo to sílu, byť vystoupili bez zpěváka Kayuse Bankola, kterému neumožnilo zdraví koncertovat. Nahradila ho jedna z vokalistek kapely a její energický pohyb a ženský vokál jako náhrada za ten Kayusův udělaly z koncertu opravdu unikátní zážitek. Dokonce si myslím, že jsem zahlédl takového morouse, jako je Graham G Hastings, jak se několikrát usmál… Pro ty, kteří se rozhodně nechtěli smířit s večerkou v jedenáct hodin, byl nachystán špičkový program zaměřený na aktuální elektroniku, kterou přivezl Clark anebo Skin On Skin. Stejně jsem si ale celou noc broukal hlavní melodie ze skladeb In My View a Shame.
Ač nepřijeli v plném složení, rozhodně se Young Fathers ukázali v plné síle
Druhý den se v areálu dle mého skromného odhadu pohybovalo o polovinu méně lidí – možná za to mohl déšť, který přes den několikrát zkropil město, možná lidem chyběl headliner v podobné kvalitě geniálních Young Fathers. Přeci jen jsem sám uvažoval, proč je Max Cooper na hlavním pódiu a ne později uvnitř. Co asi tak může udělat jeden DJ za show říkal jsem si. Jak mě ten londýnský producent večer vyvedl z omylu…
Koncert Kalle byl příjemným bodem programu
Po atmosférických Kalle a podivných hejkalech Snapped Ankles, jejichž vystoupení patřilo mezi největší překvapení, na vnitřním pódiu vystoupil David Žbirka. Byť možná ze začátku trochu bojoval se zvukem, později se kapela rozehrála a koncert jeho projektu Sunnbrella mě bavil svým shoegazeovým pojetím a melodiemi. David je opravdu šikovný skladatel a hudebník a těším se na nějaký jeho „vlastní“ koncert, kde to bude všechno moci více prodat – ono to Bobycentrum na koncerty prostě stavěné není. Zvuk tam opravdu během dvou dní dost haproval.
Sunnbrella Davida Žbirky byla pro nejednoho návštěvníka příjemným překvapením
Oproti minulému roku, kdy jsem kvalitu zvukařů vyzdvihoval, to letos taková sláva rozhodně nebyla. Jako velký omyl také musím zhodnotit nechat tak nahlas hrát Soundsystem Stage. Rovné beaty dokázaly mnohdy přehlučit i hlavní hvězdy – to byl případ i anglických Spiritualized – při poslední písni So Long You Pretty Thing navíc došlo k hromadnému odchodu drtivé většiny návštěvníků na domácího Ventolina…
Ventolin odlákal publikum Maxi Cooperovi
Max Cooper je jméno nad kterým jsem tolik kroutil hlavou, byť jsem na něj už nejednou protančil střevíčky. Před plátno, kterým zakrýval celé pódium, přitáhl slušný počet tancechtivých návštěvníků a rozjel atmosférickou kouzelnou audiovizuální show. Člověk ani nepotřeboval moc pobídek, aby ho jeho set strhl k tanci.
Tommy Cash se do Česka vrací opakovaně. Na pódiu se v něm probouzí zvíře
S estonským rapperem a hudebníkem Tommy Cashem jsem se setkal několik hodin před jeho setem a na rozhovor se můžete těšit v některém z dalších čísel Headlineru. Až mě překvapilo, jak přemýšlivý kluk to je. Na pódiu se ale okamžitě změní ve zvíře. Jeho koncert byl divokou jízdou a jeho manager měl co dělat s políváním prvních řad vodou, aby se Bobycentrum pod tou žhavou show doslova nevznítilo.
S Cashem jsme mluvili mimo jiné o nové desce a jeho přezdívce Kanye East
Jako třešinka před spaním pak vystoupil skotský producent Hudson Mohawke, opět jedno z nejzajímavějších jmen na scéně…
Festival Pop Messe se příští rok opět přesune – tentokrát komplet z prostředí polorozpadlé připomínky dávných úspěchů brněnské kopané na místní Velodrom. Navíc přidá další den programu. Opět chci takhle na dálku popřát organizátorům šťastnou ruku na výběr interpretů. A potenciálním návštěvníkům vzkazuji: Pokud váháte, napište si termín hned do diářů a příští rok se do Brna rozjeďte – bude to určitě zase parádní.