Graabner – Headliner doporučuje
Bezčasí (album)
Tohle je deska, která vznikla ve dvacátých letech 21. století? Není možná! Klávesistovi Mirkovi Gärtnerovi, kdysi členovi průkopnické hiphopové skupiny Manželé, se podařilo vytvořit album s deseti rozsáhlými skladbami, které skoro autenticky evokují český art rock poloviny sedmdesátých let. Člověka okamžitě napadne Kuře v hodinkách. A to včetně exaltovaného vokálu a textů, jež jsou zhudebněnými básněmi.
Zároveň však Graabner představuje jeden z nejaktuálnějších trendů současnosti, korespondenční kapelu. V ní se muzikanti během nahrávání nesetkávají a své party si vyměňují na dálku. Když jde o dobré a zkušené hráče – a Gärtner je jimi obklopen – nemusí výsledek dopadnout špatně. Bubeník Štěpán Smetáček, kytaristé Tomáš Fuchs a Jakub Červinka, jakož i zpěvák Honza Holeček i na dálku dobře pochopili Gärtnerův záměr. Proto má Bezčasí i určitou emocionální sílu, která korespondenčním kapelám někdy chybí.
Lyrika, většinou dílo Vladimíra Čecha, je sice těžko interpretovatelná, ale svou neveselou, tíživou atmosférou odpovídá názvu alba (a stejnojmenné druhé písni na něm): „Pochmurný kůň / Splašený / Mě dohání / Už boty sundávám…“ Stejně tak by se pro svou náladu mohlo jmenovat podle jiné skladby – Podzimní.
Zvláštností desky je závěrečná píseň Bílá vrána, kterou otextoval a nazpíval v nejranější fázi projektu dnes už nežijící Jindřich Vobořil z Pumpy. Deska tím vyznívá trochu jako pocta nikdy úplně nedoceněnému zpěvákovi. Píseň je i logickým završením podzimní atmosféry – podzimní šeď se mění v zimní bílou: „Bílá vrána, bílej sníh / bílé chmýří, sen, nic víc.“
Těžko říct, zda pro revival artrockových sedmdesátek najde Graabner dost posluchačů, pamětníci už často hudbu té doby neposlouchají a mladí už vyrostli na něčem úplně jiném. Škoda, z hlediska fajnšmekra je Bezčasí zážitek. Kdyby taková deska vyšla v době, kdy se art rock nosil, asi by posluchači při jejím poslechu zmírali blahem.
Josef Vlček
Atmosféra
Jizvám (singl)
Ale ale, takový příjemný poprock a já o tom doteď neslyšel? Kapela Atmosféra vznikla v roce 2011 a je to znát – letošní singl Jizvám už je po všech stránkách dobře odvedená práce a produkce na jedničku. Fajn popík odzpívaný s lehkostí, snažil jsem se dohledat hostující zpěvačku, ale Atmosféra ji v tiskovce uvádí jen jako „příjemný ženský soprán“. Proč? Takový hlas má svět znát! Velmi mě baví rytmická sekce a chci si to jít poslechnout naživo. Škoda toho motivačního textu. Není blbý, ale dneska vychází singlů s podobnými vzkazy tucet do měsíce. Je to trend, na který Atmosféra asi nechce naskočit, ale nechtěně se stala jeho součástí. A, šmarja, co ten obal s fotomontáží lva? Vždyť to patří na socky rumunské důchodkyně. Jinak je to prima, kluci!
Jarda Konáš
Nebeztebe
Mariupol (singl)
Píseň, kterou Nebeztebe zaslali do Feedbacku, spadá do žánrového šuplíku protiválečného protestsongu. Ať tedy souhlasíme s jejím obsahovým sdělením, či nikoli, je nutné zde bez emocí popsat několik atributů, které píseň jakožto dobrý protestsong splňuje – slyšíme zde naléhavá sdělení plná emocí, která mají oporu v tragické realitě bezprostředních světových událostí, jimiž jsou všichni lidé na světě mimo svá rozhodnutí součástí. Slyšíme zde lyriku promlouvající skrze zpěvákův naléhavý tón v hlase – jemně, avšak bez příkras. Depresivní nálada písně stojí také na pochmurném zvuku kapely kombinující akustickou kytaru, efektovanou mandolínu a housle. Píseň funguje přesně, jak má, a umocňuje ji, že jde o záznam živého provedení v brněnském klubu Melodka. Jak obstojí v čase, je otázka budoucí.
Dód
2.0 – Headliner doporučuje
Relief (EP)
Na začínající kapelu je tohle příjemně vyzrálá směs stoneru, garage rocku a grunge. Rokenrol s názorem, aby se tak řeklo. Podkrkonošský tandem s názvem 2.0 sleduji po očku od jeho začátků a musím říct, že jejich počínání působí dost sympaticky. Krůček po krůčku postupují vpřed, žádný spěch, vědí, kam patří, koncerty se jim utěšeně vrší a s každou nahrávkou jsou lepší a lepší. A přitom si vystačí jen ve dvou. Představuju si je jako diverzní jednotku, co seskočí do nepřátelského území a nečekaně způsobí poprask. Nějak tak na mě působí i jejich nový singl Relief. Má hlavu a patu, hitový potenciál a potřebný drajv, který tahle muzika prostě musí mít. Tomáš z Imodium jim to jako producent ještě správně okouřil. Tady prostě není důvod ke stížnostem, rokenrol, jak má být.
Radek Pavlovič
Terezie Vránová
Manželství pro všechny
Nemám pocit, že singl Terezie Vránové patří do rubriky Feedback, a přiznám se, že moc nevím, co s ním. Je to propagační píseň myšlenky, která je sympatická. Jenže poselství není všechno. Manželství pro všechny je zároveň úplně pitomá píseň s textem, který postrádá verš, a co je horší, i nějaký vtip, nadhled nebo emoce – cokoli! Místo toho Terezie Vránová servíruje útrpně krkolomné obraty jako: „My všichni chceme žít na stejné lodi plavební. I Noe rád by viděl pro všechny manželství.“ Ani sebeušlechtilejší myšlenka prostě nezařídí, aby se slova plavební a manželství rýmovala. Na druhou stranu takřka dvouminutovým finále s nekonečnou cyklickou mantrou „buďme fér, buďme fér, buďme féroví, dejme máánžééélství pro všechny“ by šlo jednou v pekle účinně mučit všechny homofoby, kteří měli tu smůlu, že ve svém zpackaném životě dostali do vínku hudební sluch a vkus.
Honza Vedral
Signály
Dnes (singl)
Slovenská kapela Signály k nám poslala aktuální singl Dnes. Cituji: „Tento pátek 24. 6. jsme vydali fresh popový singel Dnes i s moodovým klipem a letním vibem.“ Snažím se být ve Feedbacku smířlivý, snažím se nalézt na každém hudebním počinu ty pozitivní stránky, ale tady mi dochází empatie i invence.
Já se nesmírně omlouvám, ale něco tak bezpohlavního, bezbarvého a bez emocí jsem ve středním proudu neslyšel léta. Silnější věci nabité jiskrou nacházím v hudebních bankách při vyhledávání podkresů do výtahů a garáží našich klientů v ceně 9,50 € za měsíc. Nemá to ani hudební, ani textový nápad, je to esence nudy a šedi slovenského popu. Bezesporu je za singlem kus práce, nicméně kdyby někdo ten čas využil ke konání jakékoli dobročinnosti, světu by bylo lépe. Klip je natočený pěkně, fajn lokace, hezcí mladí lidé, bohužel postrádá jakýkoli význam nebo nápad. Spousta pěkných barevných obrázků k ničemu.
Kam se poděly vaše emoce, kam se ztratila vaše radost z hudby, kde je ta rozervanost jako v Muzeu motýlích křídel? Pánové, vraťte se na začátek, tudy prostě cesta nevede. Vaše první album bylo osvěžující, tohle je špatně.
Dany Stejskal