Critical Acclaim – Headliner doporučuje
Below the Surface (singl)
Šestičlenná kapela Critical Acclaim z Přerova nám v Headlineru není neznámá. V září roku 2021 jsme publikovali recenzi jejich posledního (již třetího) alba Vague Faces z pera Josefa Vlčka. Na tom albu se Critical Acclaim posunula od průměrného metalu daleko zajímavějším směrem, k míchání elektroniky, moderního metalu a crossoveru, ale hlavně k zajímavým promyšleným aranžím. V podobném duchu kapela pokračuje v aktuálním singlu Below the Surface, který nám poslala do Feedbacku. A vlastně to celé posouvá ještě kousek dál. Je to výborně zprodukovaný a zaranžovaný song postavený hlavně na výrazných melodiích, synťácích, výborné rytmice a skvělém suverénním vícehlasém zpěvu. Metalové kytarové riffy pouze hutní atmosféru tam, kde je to třeba. Pořád se tu něco děje, při jeho poslechu jsem neměl čas se nudit. Nejsem úplně znalec ani skalní příznivec moderního metalu, ale tady je vlivů daleko víc. Vlastně se divím, proč kapela těchto kvalit musí i po vydání povedeného alba Vague Faces posílat song do Feedbacku, aby se zviditelnila. Měla by vyprodávat kluby a headlinovat tuzemské festivaly zaměřené na tvrdší styly. Tedy za předpokladu, že to umí podobně podat i naživo.
Marek Reinoha
Jesper Snow
Finaly Out (EP)
Nu metal v roce 2023? Určitě musím klukům z pražské kapely Jesper Snow přiznat, že se nebojí, protože zrovna tento žánr bych s klidem považoval, když ne za úplně mrtvý, tak minimálně za pěkně zmírající. Jesper Snow je fiktivní postava – symbol, který má nést část osobnosti každého z hudebníků – v únoru loňského roku natočili singl Charlie a už v květnu odehráli první koncert v pražském Rock Café. EP Finally Out je pro fanoušky žánru. „Núčko“ je tak specifický styl, že ho můžete buď milovat a pořád poslouchat, anebo vás nudí. Po poslechu musím uznat, že hudebníci jsou to určitě zruční a šikovní. Písničky šlapou a splňují všechny ty šablony, které jste už tolikrát slyšeli jinde. A to je prostě ono – i mně se, stejně jako někomu, kdo tento styl nevyhledává, při poslechu neustále vrací pocit, že už jsem to někde slyšel. Zpěvák Ondřej zaujme jak kvalitní angličtinou, tak i rozsahem a technikou (Goodbye je třeba skvělý výkon), ale co s tím? Pokud patříte mezi fanoušky moderního rocku a nu metalu, budete se pravděpodobně dobře bavit, ale jinak se Jesper Snow možná zbytečně moc drží v mantinelech žánru.
Vladimír Sejk
Tomáš Fürbacher
Maria / Pro Tebe třeba tisíckrát (SP)
Písničkář z Poděbrad Tomáš Fürbacher nám poslal dvě skladby z připravované desky. Na poměry DIY nahrávání si hezky načechral zvuk, kéž by si takhle dokázalo pohrát víc folkařů, než pošlou demáče do světa. Obsahově je to muzika trochu bez výrazu, jak letní Maria, tak oplodňovák Pro Tebe třeba tisíckrát neurazí, ale ani nenadchnou. Kluků s kytarou je na scéně bohužel přetlak, Tomáš by potřeboval trochu víc vypilovat unikátní projev, něco, u čeho by si posluchač řekl: „Á, Fürbacher!“, protože bez toho na něj v současnosti přes konkurenty bohužel nebude vidět. To zatím Tomášovi chybí. Solidní dvouminutovou skladbu už ale složit umí, takže má rozhodně na čem stavět.
Jarda Konáš
The Weathermakers
The Weathermakers (album)
Syrové blues z Brna. Díky troše špíny spolu s foukací harmonikou se tohle album zvukově vymyká běžné produkci. Zvuk postavený na syrovosti a přímočarosti hutných kytar s nijak přehnanou instrumentální ekvilibristikou vcelku šlape. Líbí se mi stopáž jednotlivých věcí a nápaditost, se kterou přistupují k bluesové dvanáctce. Řekl bych, že tady má kapela jasno a ví, co chce hrát. Oceňuji české texty, nemůžu jinak, jsa hudebně odkojen Hanspaulkou, ty příběhy mě baví, mají obrovskou, někdy trochu temnou poetiku. To nejspíš dělá to Brno. Jediné, co bych albu vytkl, je vokální stránka věci. Zpěv občas naráží na své limity a je spíš bezbarvý a trochu bez feelingu. Prostě bych si k tomuhle představoval něco úplně jiného. Respektuji autenticitu, ale tyhle songy by si zasloužily větší hlas. Ale jinak? Na Brno dobrý!
P. S. Autor prohlašuje, že Brno má rád a že je si vědom, že ho Brno miluje. Má na to svědky.
Dany Stejskal
Borrowd – Headliner doporučuje
To Waves I Belong Too (singl)
Borrowd si moc dobře pamatuju! Tenhle mix metalcoru, post-hardcoru a ema z Brna patří bez debat k tomu nejlepšímu, co se mi kdy v rubrice Feedback dostalo do rukou. Na začátku roku 2022 jsem se rozplýval nad jejich debutem. A teď se kvartet připomíná s novým singlem To Waves I Belong To. Ten opět stojí na profi zvuku, suverénním muzikanství a především super chytlavém songwritingu – v necelých čtyřech minutách není ani kousek nudy nebo nějakých pitomostí, žene se to kupředu ve velkém stylu. Odkaz na debut je jasný, dokonce i textově rozvíjí jen song z debutu. Víc to asi nemá smysl rozebírat, možná jen Borrowd chtěli před koncem loňského roku připomenout, kdo že tady patří mezi nejdravější a nejzajímavější kapely současné české scény. Zajímalo by mě, jak svou hudbu dokážou zahrát naživo!
Radek Pavlovič
Richard Klíma
P.F. 2021 / P.F. 2022 (singly)
Multiinstrumentalista Richard Klíma zvolil zajímavou formu novoročního přání. V roce 2021 a 2022 pokaždé natočil pro YouTube vlastní skladbu, označenou jako P.F. dotyčného roku. V obou případech jde o kompozici podobného typu. Je to efektní instrumentálka, kde s jedinou výjimkou hraje Klíma na všechny nástroje (včetně bicích) sám. Je zdatný kytarista a klávesák, ale nedůležitější a nejvýraznější part v jeho skladbách hrají housle. Po hudební stránce je to jazz rock, víc s důrazem na jazzovou stránku věci. Témata jsou trochu zastaralá, zhruba tak vypadaly podobné nahrávky v sedmdesátých a na přelomu osmdesátých let. Inu, ne každý muzikant musí být za každou cenu avantgardní. V téhle kategorii jsou Klímova péefka víc než slušně odvedené muzikantské řemeslo. Nezbývá než se těšit na P.F. 2023, to už touhle dobou zřejmě musí být venku.
Josef Vlček
Bonnie – Headliner Doporučuje
Výlet (EP)
Dvacetiletí kluci z Plzně, svůj styl nazývají lážo-plážo-punk, všechno si nahrávají sami v garáži. A evidentně je to hodně baví. Alespoň tak působí čtveřice songů na EP Výlet. Je to sympaticky neohrabaná a přitom sebevědomá nahrávka, ze které je vedle nadšení poznat, že Bonnie mají rádi domácí Znouzectnost, ale taky Wohnouty, fiXu nebo Mňágu a Žďorp. Hrají bezprostřední, nevyumělkované rockové písničky, v nichž jde hlavně o slogany: „Dneska večer šlápnu na zmizík a budu zmizelej.“ „V sobotu je volno – v neděli nevolno.“ a podobně. Zatím je to pořád hlavně trochu školní sranda ze zkušebny, ale smysl pro písničky mají, umí napsat docela zábavné texty v češtině a všechna ta přirozená neotesanost v jejich hraní i projevu je vlastně v přeprodukované současnosti sympatická. Třeba mladá generace potřebuje takovou hudbu z garáže víc než další experimentující, hledačský, niterný, záhadný a přitom jen sebestředný klon z Garage Bandu a Abletonu?
Honza Vedral