Ty budí dál, jen se přiklání ke své ranné tvorbě a nepřestává si pouštět pusu na špacír. Škoda, že všechna „drsná“ gesta však stmelil do několika nenavazujících částí, které moc nedávají smysl.
Milovaný a nenáviděný. Jestliže politici rozdělují společnost, o Machine Gun Kellym to platí v hudební branži. Vlastním jménem Colson Baker provokuje nejen svým výstředním vystupováním, a troufalými narážkami na rapovou i punkrockovou scénu. Donedávna na veřejnosti vystupoval po boku již bývalé partnerky a herečky Megan Fox, jež byla častokrát v jeho přítomnosti stroze a vyzývavě oděna.
Oddělím-li místy dost trapný showbyznys od čistě hudební stránky, Machine Gun Kelly skutečně umí dělat chytlavou muziku a svým způsobem, díky posledním dvěma deskám Tickets To My Downfall (2020) a Mainstream Sellout (2022), dokázal celou řadu fanoušků přivést ke kytarové muzice. Za to všechna čest, jen by se konečně mohl přestat chovat jako ublížený a namyšlený floutek.
Jeho punkrocková éra se nyní zdá být pryč. Nový singl Pressure je poměrně dost zatěžkanou trapovou skladbou, kterou Američan doplnil o klip plný aut a motorek, prohánějících se v ulicích Clevelandu. Track se dá v podstatě rozdělit do tří částí, které zní natolik odlišně, že to celé působí spíše jako jedno ípíčko.
Problém je, že celá nahrávka má ale jen necelé čtyři a půl minuty. Zatímco první část je poklidným startem, který trochu evokuje náladu staršího hitu Glass House, po první minutě ji už střídá zatěžkanější pasáž s mnohem zasmušilejší náladou. Přechod do tak dynamické změny ihned překvapí a člověk tak vlastně neví, co se bude dít dál. Po několika prostřizích plných tanečních breakdance partů pak celá skladba spadne do dramatické pasáže, která vrcholí zrychleným rapem plným narážek a obhajoby kariéry.
Ve výsledku tento chaotický mišmaš působí spíše jako nějaká free style rapová skladba, ve které si rapper stěžuje na hudbu kolem sebe a chlubí se těžce vydělanými penězi. Jakoby se nechával unášet pouze emocemi a nepřemýšlel hlouběji nad koncepcí i textem nové písně. Ano, rapovat rozhodně umí a rychlost s jakou ze sebe chrlí jedno slovo za druhým je svým způsobem úchvatná. Nicméně se nemohu ubránit pocitu, že mu rap-rockový styl sedí více. Pressure není po instrumentální stránce nijak zvlášť zajímavá a v podstatě jen prezentuje trendy současného pojetí hip hopu, který stále více koketuje s popem.
Ač nový singl upřímně naznačuje v jakémže rozpoložení se nyní rapper po rozchodu s Megan Fox nachází, působí na mě dost odfláknutě a ve výsledku i nezajímavě. Neplynulé přechody mezi chaotickými pasážemi tahají za uši a já vlastně nevím, co si z té skladby mám odnést. Závěr písně je sice hodně energický a gradace songu není vůbec špatná, trapné honění ega skrze Wize Khalifu a narážky na zpěvačky podobné Dua Lipě však závěr shazují. Kdyby se Machine Gun Kelly konečně přestal ohánět úspěšnou kariérou a přestal „hejtovat“ konkurenci vedle sebe, určitě by udělal lépe…