Ledacos napověděla už recenze v listopadovém Headlineru. Eponymní album November 2nd nás zkrátka v redakci bavilo a rozhodování o vítězí v kategorii Album roku bylo až překvapivě jednoznačné. I tak ale platí to, co u celé bestofky. Za pozornost stojí všech 17 desek, které v následujícím žebříčku najdete. A k tomu i řada z těch, jež se do něj ani nevešla. Děkujeme českým muzikantům, že můžeme poslouchat tak skvělé věci!
Domácí album roku – November 2nd: November 2nd
O parník – takovej ten americkej říční parník. November 2nd se podařilo nahrát fenomenální rockovou desku, která v Čechách nemá srovnání. Je to velká deska plná zábavných kytarových riffů a silných melodií. Saša Langošová je ve formě jak nikdy a kapela šlape. Už singl I Feel Love předznamenal, že se je na co těšit a výsledek ještě předčil moje velká očekávání. Hurá kytary jsou zpátky, sakra pořádný kytary! – wlado
Po dvanácti letech přešlapování kapela Saši Langošové a Romana Helcla překvapila dotaženou nahrávkou, která snese nejpřísnější srovnání. Eponymní album November 2nd se nepodbízí, zní současně, světově a je dotažené ve všech detailech. Domácí album roku? Pro milovníky kytar, současně znějícího rocku bez riffařského honění, perfektního zvuku a produkce bezpochyby – Honza Vedral
Já mám prostě ty tuzemské kytarovky rád a November 2nd pro mě vždycky patřili k tomu zajímavějšímu na scéně. Loňská studiovka je návrat v plné síle. – Jarda Konáš
Kombinace rockového hifisty Romana Helcla, nádherného hlasu a energie Alexandry Langošové se zhmotňuje na tomhle eponymním albu. – Dany Stejskal
Celá recenze zde.
Výběr z redakčního best of 2023
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Anna Vaverková: Pozdravy z polepšovny
Anna Vaverková v loňském roce navázala na velmi kladně hodnocené EP Roztomilá holka debutovým albem Pozdravy z polepšovny, na kterém to, co bylo ceněno na EPčku, rozvinula do větší zvukové barevnosti. Pozdravy z polepšovny jsou nahrávkou, která převyšuje standardy tuzemské produkce v rámci žánru a řadí se k tomu nejzajímavějšímu, co u nás v roce 2023 vyšlo. – Marek Reinoha
Barbora Poláková: ON/OFF
Na třetím albu si Barbora Poláková dělá s naprostou jistotou, co chce. Je to do detailu vymyšlená, otextovaná, nahraná a zazpívaná popová deska. – Dany Stejskal
Perfekcionsmus Báry Polákové je něco, co mě nepřestává fascinovat. A obdivuju, že její slovní ekvilibristika a důvtip neubírá snaze udělat muzikantsky zajímavou desku, jakou je i nová ON/OFF. Její písničky jsou stejnou měrou hravé i hluboké, což možná někdy přebíjí fakt, že jsou to taky prostě skvěle komponované, zaranžované a zahrané písničky. – Šárka Hellerová
Bratři Ebenové: Co my víme
Tahle deska mi udělala radost tak nějak z principu. Nová studiovka Ebenů po devíti letech? Kafíčko, křesílko, play... – Jarda Konáš
Calin a Viktor Sheen: Roadtrip
Králové českého digitálu nahráli absolutně současné album, které září jako Safír a svým výkonem nechalo ve stínu všechny ostatní. A to nejen protože zabodovalo i v mezinárodních charts. Pokud nechcete zavírat oči před vývojem a tím, co je populární, vyplatí se do společného projektu "dětí migrantů" zaposlouchat trochu hlouběji. – Honza Vedral
David Koller: LP XXIII
S odstupem času jedna z mála letošních desek, k nimž se vracím i po měsících. Koller se obklopil skvěle hrající kapelou a ty naléhavé texty jsou hodně k věci. – Jarda Konáš
Divokej Bill
Divokýmu Billovi trvalo šest let, než se po Tsunami odhodlal k vydání nové desky. Chlapům se pomalu blíží padesátka, něco už viděli a zažili, vytvořili si nějaký svůj pohled na svět a vybudovali si své publikum, které se na život dívá podobnou optikou jako oni. Jim je především Bazilišek určen, ale kapele se tentokrát podařilo napsat písně, které mohou přesáhnout okruh jejich posluchačské skupiny směrem k mladším i starším. Po čtvrtstoletí na scéně natočil Divokej Bill album, které v sobě má energii, popové melodie a neustálý pohyb kupředu. Texty jsou hořké, nostalgické za dobou, která odchází, a přitom aktuální. Stejně jako jeden z podstatných odkazů nahrávky: „Nikdy nebudu se dívat tam, kde je tma.“ - Josef Vlček
Silná a nostalgická deska. Návrat do zlaté éry kapel, živého hraní, silných melodií a správně patetických textů. "A co jsme měli chtít? Dál žijem pro bigbít!" – Honza Vedral
Jakub König: Hvězdy
Odmaskovaný Kitchen všem vytřel sluch s albem Hvězdy. Má to všechny atributy alternativy, která nekompromisně vráží nohu do dveří mainstreamu. – Dany Stejskal
Stejně jako v loňském roce hodnotím jako nejlepší album nahrávku, která vznikla pod producentským vedením Petra Ostrouchova a Ondry Mikuly (Aid Kid), tedy první sólové album Jakuba Königa nazvané Hvězdy. V jednotlivých písničkách je možné zaznamenat odkazy jeho dalších, ať minulých či současných projektů, zejména jeho kapely Obří broskev. Přestože je možné album označit jako alternativně popové, jednotlivé skladby jsou hudebně velmi pestré a barevné. Za největší devizu alba považuji povedené písničky s emočním nábojem, který se odráží v samotných v textech. – Marek Reinoha
J.A.R.: Jezus Kristus Neexistus?
Jednotka Akademického Rapu je stále ve formě, o čemž loni přesvědčila jejich devátá deska Jezus Kristus Neexistus? Kapela se na nahrávce instrumentálně vyřádila a opět se nevyhnula kontroverzním textům. Album, které pobaví posluchače napříč všemi generacemi, je odrazem současné doby a také důkazem, že sranda se dá stále dělat úplně ze všeho. – Lukáš Rešl
Přiznám se, že mi trochu trvalo, než mi "nejtvrdší" album J.A.R. najelo. Ale všehno tam je – písničky, skvělé hudební nápady, melodie, neotřelé aranže, sranda... A k tomu texty, které se s ničím nemažou. A často je v nich kus pravdy. - Honza Vedral
Madhouse Express: Something With Space
Pražský kvartet Madhouse Express patří už nějaký čas k tomu nejlepšímu z tuzemské psychedelické scény. Jestli svůj sound na debutu Surreal Meadow z roku 2020 jen tak načrtávali, tak na aktuální desce Something With Space ho vykreslují už do detailu. Kapela evropského formátu. – Radek Pavlovič
MC Gey: O tatínkovi, který usnul
Rád bych z celého srdce poděkoval MC Geyovi za tohle temné, synťákové album. Je totíž jedním z mála důvodů, proč v roce 2023 nezlomit hůl nad českým hip hopem, který jinak převážně zůstal v zajetí vlastních klišé. Skvělé. S atmosférou. – Honza Vedral
Pan Lynx: Kdo se bojí, musí do lesa
Hudebník Michal Skořepa na sebe v minulosti výrazně upozornil s grungovou partičkou Stroy a jeho nový projekt Pan Lynx ten starý výrazně předčil. Debutové album Kdo se bojí, musí do lesa je podařeným zpracováním koncepčně uchopené desky, která má drive, nápady a především poutavou atmosféru. Nejlepší je na desce její celistvý příběh, do kterého promluvili i bratři Homolové z Wohnoutů a hlas Pražského výběru Michael Kocáb. Pan Lynx je zkrátka originál, který se nedá žánrově zařadit, a i díky tomu jeho prvotinu řadím mezi nejzajímavější a zároveň nejlepší desky minulého roku. – Lukáš Rešl
Parta vynikajících lidí: Je krásný
Mezižánrová a nezaškatulkovatelná jízda. Silné melodie i velmi specifický projev... – wlado
Rigor Mortiz: Pobřežní Hlídka
Kato z Prago Union vykopal z hrobu projekt Rigor Mortiz, v rámci něhož vydal po pětadvaceti letech novou desku. Atmosféra desky je lehce mysteriózní díky oldschoolovým beatům a textům plných napětí a tématu smrti. Taková deska domácí scéně dlouho chyběla. – Lukáš Rešl
sinks: born into this only to get through this
Brněnská kapela sinks patří k tomu nejzajímavějšímu, co u v posledních letech na alternativní kytarové scéně vzniklo a dlouhodobě se vymyká tomu, na co jsme na tuzemské nezávislé scéně zvyklí. Hraje muziku, která převážně vychází z noise-rocku a garage-rocku s prvky post-punku, postavenou na sehrané rytmice, destruktivní kytaře a expresivním zpěvu. Oceňuji na ní, že si vždy jde si svou vlastní cestou bez ohledu na současné hudební trendy. A na loňském albu to posouvá zase o kus dál. Není to hudba na první dobrou, ale je to sakra dobrý. – Marek Reinoha
Sto zvířat: Noční ptáci
Je smutné, že se Honza Kalina nedožil vydání nejlepšího alba, které se Sto zvířat natočil za dlouhá léta. Z těch textů ve veselých melodiích a perfektních aranžích mrazí ještě víc než kdy jindy. Platí to hned od úvodní Noc je ještě mladá... Inu, veselá hudba. – Honza Vedral
Yasha 96: Filip
Silná osobní výpověď, moderní a intimní písničkářství v ryzí podobě. Navíc podpořeno silnými melodiemi. – wlado