Významným způsobem tehdy určila směr a formování metalové muziky v 80. letech. Připomeňme si v den výročí jednu z nejzásadnějších desek metalové historie.
Nejen mezi skalními fanoušky stále rezonuje debata o tom, jaká deska Metalliky je vlastně ta nejlepší a nejzásadnější. Je to komerčně úspěšné "Black album", nekompromisní …And Justice for All nebo snad riffy namazané Master of Puppets?
Názory na diskografií metalových gigantů jsou různorodé, ale myslím si, že drtivá většina fanoušků Metalliky ocení výjimečnost zejména prvních tří desek, které skupině vydláždily cestu mezi hudební legendy. Vůbec tou první bylo album Kill ’Em All, které si osobně dovolím zařadit mezi nejlepší metalové debuty historie. Proč? V době jejího vydání v roce 1983 totiž Metallica musela působit jako čisté zjevení s agresivním pojetím tvrdé muziky, jejíž formu do té doby svět ještě neznal.
Mustaine, táhni!
Přitom samotná nahrávka vznikala ve značně komplikovaných podmínkách, kdy skupina měnila personální obsazení a nahrávací společnost se ohrazovala vůči původnímu názvu desky. Ten měl původně nést titul Metal Up Your Ass a Metallica ho měla vydat pod vydavatelstvím Megaforce. Jejich distribuční zastoupení, společnost Important, však mělo s přímočarým a lehce vulgárním názvem problém. Metallica nakonec pod tlakem společnosti desku přejmenovala, i když s velkým sebezapřením. Baskytarista Cliff Burton, který o tři roky později tragicky zahynul při havárii autobusu u švédského města Ljungby, tehdy prohlásil: „Chlape, kašlu na ně. Ať jdou do p*dele! Prostě je zabijte. Zabijte je všechny (Kill em all)!“ No a nový název byl rázem na světě.
Kill ’Em All vznikla na základech demonahrávky No Life Til Leather z roku 1982, jež Metallica nahrála s baskytaristou Ronem McGovneyem a kytaristou Davem Mustainem, díky kterému podepsala smlouvu právě s Megaforce. Demo obsahovalo sedm skladeb, které se následně objevily i na Kill Em All, jen ve "zlepšené" a "upravené" podobě. K nim Metallica v roce 1983 přidala další tři skladby včetně improvizační basové nahrávky (Anesthesia) Pulling Teeth, nahranou novým, čerstvě angažovaným Cliffem Burtonem. Ten však nebyl jedinou změnou v sestavě. Kvůli problémům s alkoholem, drogami a násilnickým chováním byl měsíc před nahráváním debutu vyhozen Dave Mustaine, který v témže roce (1983) založil svůj vlastní metalový kolos Megadeth. Mustaina nahradil Kirk Hammett ze skupiny Exodus a společně s Burtonem, Hetfieldem a Ulrichem nahrál ještě zběsilou vypalovačku Whiplash a song Remorse.
Metallica se s odkazem Mustaina, který se na nemalé části původních skladeb podílel, příliš nemazala a změnila tehdy ním pojmenovanou skladbu Mechanix na The Four Horsemen, a také vyňala jeho text o nadrženém mechanikovi, který nahradila verši o biblické apokalypse. Zajímavé je, že původně chtěl manažer a zakladatel vydavatelství John Zazula, aby Hammett zopakoval Mustaineho kytarovová sóla ze sedmi písní z No Life Til Leather. Nový kytarista však toužil po vlastním přispění a protestoval. Nakonec došlo mezi vydavatelem a Hammettem k dohodě, kdy kytarová sóla začínaly Mustaineovým frázováním a končila vlastními Hammettovými úpravami.
Sázka na jednu kartu
Zazula měl v Metalliku velkou naději a dokonce si vzal druhou hypotéku na svůj dům v New Jersey, aby mohl Kill 'Em All a Metalliku představit veřejnosti. Objednal proto kapelu do studia Music America, přičemž využil služeb producenta Paula Curcia, který předtím v roce 1971 spolupracoval s Doobie Brothers. Na nahrávání Kill ’Em All spolupracoval také Chris Bubacz, který předtím nahrával hardrockovou skupinu The Rods. Naštěstí pro Metalliku oba věděli, co chtějí. Skupina pak celé týdny cvičila v The Music Building v Queensu, kde během svého pobytu v New Yorku bydlela. Samotná deska se pak začala nahrávat 10. května 1983.
„Sedět v té místnosti o rozměrech desetkrát dvanáct metrů, obklopen jejich zesilovači, a poslouchat ty písničky, které hráli na konci roku 1982, než album vyšlo, byly rozhodně jedny z nejúžasnějších okamžiků mého života. Doslova to vypadalo, jako by jim plameny šlehaly z konečků prstů. Byli tak moc připravení natočit tu desku. Pokaždé, když jsem je slyšel, byl jsem zcela inspirován,“ napsal kytarista thrashových Anthrax Scott Ian ve své knize I'm the Man: The Story of That Guy From Anthrax.
V době nahrávání Kill 'Em All měla Metallica už mnohem konkrétnější a agresivnější tón než na demu No Life Til Leather. Curcio a Bubacz nebyli zvyklí nahrávat tak hlasitou a agresivní hudbu. Nastavili proto studio jako pro běžnou rockovou kapelu. Jenže na první nahrání zněly bicí příliš hlasitě a kytary málo řízně. Muselo tak dojít k řadě kompenzací, kdy se ubírala hlasitost bicích a kytarám se naopak více přidávalo. I proto nakonec s výsledkem nahrávky nebyl Bubacz příliš spokojený. „Vždycky jsem trochu zklamaný, když to po letech slyším. Ale vzhledem k okolnostem to dopadlo nakonec dobře,“ řekl Bubacz v rozhovoru pro knihu Birth School Metallica Death.
Album se nakonec nahrávalo 45 dní a Zazulovi se jeho investice do tehdy neznámých mladých divochů nakonec vyplatila. Kapela na podporu desky odjela dvouměsíční turné ve Spojených státech s názvem Kill 'Em All for One, společně s anglickou heavymetalovou skupinou Raven. Ačkoli počáteční náklad alba činil v USA 15 000 kusů, do konce evropského turné Seven Dates of Hell v roce 1984 se ho prodalo 60 000 kusů po celém světě. Dalo by se říci, že věhlas Metalliky rostl s dalšími dvěma deskami Ride the Lightning a Master of Puppets. Debutové Kill 'Em All se totiž dostalo do žebříčku Billboard 200 až v roce 1986 (po komerčním úspěchu Master of Puppets), kdy se umístilo na 155. místě. V roce 1999 získalo album třikrát platinový certifikát od Americké asociace nahrávacího průmyslu (RIAA) za prodej tří milionů kopií v USA.
Kritika a výjimečnost
Kill 'Em All je v současné době považováno za přelomové album v historii thrash metalu díky preciznímu přístupu k tvrdé muzice, která spojila novou vlnu britských heavy metalových riffů s hardcore-punkovými tempy. I proto řada kritiků tvrdí, že se jedná o vůbec první thrashmetalovou nahrávku v historii. Metallica působila novátorsky a přinesla světu naprosto zběsilou a pro mainstream tehdy nepřijatelnou muziku, která prese všechno dokázala nakonec oslovit a baví i po čtyřiceti letech. Jejich texty se výrazně lišily od rockového mainstreamu z počátku 80. let a inspirovaly řadu kapel, které skupinu následovaly v podobném duchu.
Osobně bych řekl, že výjimečnost této desky dokazují zejména skladby jako Whiplash a Hit The Lights, které i po tolika letech zní neuvěřitelně svěže a na nějakém hardcorovém večírku by ani dnes rozhodně nezklamaly. Určitě by nebylo od věci říci, že právě Kill 'Em All navždy změnila svět, když roztrhala pomyslnou hranici, která do té doby bránila kapelám ukázat větší zuřivost, neurvalost, a především nespoutanou energii. Metallica ze své naštvanosti na okolní svět stvořila kultovní veledílo, které nebylo hnáno touhou po komerčním úspěchu jako pozdější nahrávky, za což je řada fanoušků v pozdějších letech kritizovala. Ačkoli následující dvě desky byly mnohem ucelenější a po muzikantské stránce vyzrálejší, neměly již takovou tu zdravou nedokonalost, která je dnes na Kill 'Em All cenná.
Zároveň je třeba podotknout, že písně z Kill 'Em All parádně rezonovaly i na živých koncertech Metalliky v době, kdy byla na vrcholu. Dodnes člověka fascinuje energie, která srší ze záznamu koncertu skupiny v San Diegu v roce 1992. Zejména Whiplash zde zní ještě rychleji než obvykle a na fanoušcích je vidět, jak si celou tu neskutečnou atmosféru koncertu užívají. Podobně i dnes funguje Seek & Destroy, která by se dala zařadit jako hudebně nejpovedenější stopáž debutu. Fanoušci si stále žádají songy Kill 'Em All a není se čemu divit. Ačkoli jejich živý přednes dnes už nemá tu správnou špinavost a agresivní energii, nadále tyto skladby baví a ukazují, jak jsou nadčasové.
Vždycky mě zajímalo, jak by Metallica zněla, kdyby Dave Mustaine ve skupině zůstal. Možná ale právě náhrada v podobně Kirka Hammetta a kompenzace, které debut při nahrávání provázely, byly nakonec těmi hlavními faktory, jež nasměrovaly Metalliku směrem, který ji nakonec přivedl bohatství a slávu. Nebýt však právě Kill 'Em All a následnými, navazujícími deskami Ride the Lightning, Master of Puppets a …And Justice for All, možná by nikdy Metallica nestvořila v roce 1991 své legendární "Černé album", které je vyneslo nejen mezi metalové, ale obecně hudební ikony posledních dekád.