Na obřím festivalu Glastonbury se toho dá hodně vidět, ale také hodně minout. Cesty redakční výpravy časopisu Headliner se proto na letošním ročníku rozdělily, abychom vám toho zprostředkovali co nejvíce. Z nedělního programu přinášíme střípky zážitků pohledem vydavatele Danyho Stejskala, který zamířil na legendu Shaniu Twain i okouknout Burna Boye, který tentokrát dorazil a přesvědčil.
Rachel Chinouriri
Přijemný indie-pop, silný vokál, moc dobře to na Other stage hraje. Obyčejná muzika, co chcete poslouchat v rádiu, prostě písnička. Mám tyhle polední koncerty rád, bývají poloprázdné, takže v klidu poobědváte a dáte si k tomu slušnou porcii muziky. Prostě Glasto vibe.
Ann Dannsa Dub
Skotská a keltská muzika kombinovaná s dubem. Housle, flétna, silný bassový groove. Má to kouzlo, mystiku a roztančí to i pařez ve skotských hvozdech. Když k tomu přičtete skvělou divoženku na vokále, máte energii na celé odpoledne.
Glasto vibe 90 %.
Balming Tiger
Korejský indie hip hop který si dělá hudebně i tanečně legraci z fenoménu K-POP. A dělá to dobře. Má to obrovskou energii, hutné beaty na spodku a unisono rapujicí parta chlápků vytváří na West Holts skvělý spektákl, který zlehka strčí do kapsy pátecní korejskou navoněnou bídu z Pyramida Stage, tedy K-POP Performance Powerhouse. Glasto chance!
Jenny Colquitt
Prošel jsem skrytým tunelem doprostřed Greenpeace Field a na Toad Hall jsem potkal tuhle písničkářku s neuveřitelným, křišťálovým sopránem. Je to pro mě příjemný objev. Hraje na kytaru a na piano, píše nádherné silné melodie se zajímavými texty, vydala desku. Její vibrato si budu pamatovat až dlouho do noci.
Glasto vibe 1 000 000 %!
Shania Twain
Zatím co v malých stanech potkávám velké hlasy, na velkých stagích tomu tak není. Vystoupení Shanii Twain považuju za průšvih. Není schopna zpívat, schovává to za všechno možné, ten hlas je pryč. Hodně ji se zpěvem pomáhá houslistka, jinak kapela hraje nic moc, šíleně z toho lezou bicí. Vypadá teda úžasně sexy, ale poslouchat se to nedá. Je to pro mě obrovské zklamání. No Glasto vibe.
Nothing But Thieves
Letos se mi na několika koncertech na velkých scénách vysloveně nelíbil zvuk. U Nothing But Thieves se to stalo znovu. Na LCD obrazovkách je vidět, že basista s kytaristou evidentně zpívají sbory: neslyšíte nic. Škoda, nicméně tímhle festivalem pro mě tahle parta přestala být klubovou kapelou. Na Other Stage vytvořili atmosféru jako blázen, spousta lidí na ně uteklo ze Shanii (to poznáte podle bot a klobouků) a paří tady jako o život. Vyrostli, zatím se na tom velkým podiu trochu ztrácejí, ale hraje to parádně. Na RFP jsem jim to ještě nevěřil, ale tady už ano.
Glasto vibe 90 %.
Burna Boy
Burna Boy takovou pozornost jako jiná velká jména na Glastonbury nemá. Pyramida je zaplněná méně než z poloviny, což je v tomhle čase zvláštní, ale hraje to skvěle, vizuálně je to super, celkově bomba. Naprosto chápu, proč to loni vybrala dramaturgie Colours, protože to je přesně kapela pro tenhle festival. Škoda, že se to nepovedlo, je to skvělé. Burna je nesmírně charismatický a má za sebou obří company, ale stejně to stojí celé na něm. Proti němu hrají irští Two Doors Cinema Club, kde bude narváno, což Burnovi určitě v návštěvnosti vzalo spoustu lidí. Ale je to velkolepá show, která nemá chybu. Glasto vibe 1000 %
Two Door Cinema Club
Na mě je to hudebně příliš zbytečně intelektuální rokenrol. Hraje to moc dobře, lidi tady to evidentně miluji, ale dle mého názoru je to klubový zažitek, nikoli festivalový. Nenadchlo, neurazilo.
Glasto vibe 75 %
James Blake
Na Woodsies se hromadí lidi. Takže předpokládám, že to bude super. Jenže dostávám úplně něco jiného, než jsem čekal. Moderní sound v písničkářské podobě. James Blake bude prakticky zavírat Colours a je to multižánrová elektronická záležitost. Máme se na co těšit, někteří z nás se teda půjdou zabít z deprese, ale je skvělý vokalista, má to nápad a je to ojedinělé. Tady to funguje, ale poslední den na hlavní stagi na Colours? Uvidíme… Záporný Glasto vibe.
SZA
Jdu jenom kolem. Vizuálně impresivní, nicméně je to nejzbytečnější koncert, co jsem za dva ročníky Glastonbury viděl. Rituální sebevražda v elfském lese po Jamesi Blakeovi byla dle mého názoru nejlepší volba. Třetí den se festivalu, co se týče headlinerů, moc nepovedl. Tohle je průměrný pop míchaný s hip hopem a dancem. Prostě pro každého trochu. Chvílemi to připomíná pohádku, jak pejsek s kočičkou vařili dort. Ja to jíst teda nebudu, ale koukat se na to dá. Je třeba vyzdvihnout, že zpívá naživo a dobře, což se tady letos některým interpretkám nepovedlo.
Gipsy Kings
Tahle kapela to umí rozbalit i po letech! Acoustic Stage není malý stan (pro znalce, jako Evropa 2 na RfP). V tuhle chvíli by byly potřeba tak tři. Tolik lidí jsem tu nikdy neviděl. Na závěr festivalu se prostě přišli bavit, zatancovat si a zapívat. Gipsy Kings hrajou jako o život, skvěle jim to zpívá, má to drive a spád, umí za ta léta pracovat s publikem. Tenhle koncert potvrzuje mojí domněnku o špatné volbě scén a časů pro některé kapely. Justice měli na West Holts úplně narváno, oproti National na Other Stage. Stejně tak bych prohodil Burna Boye s SZA.
Pár slov závěrem
Glastonbury 2024? Byl to jeden z těch silnějších ročníků. Ne na headlinery, ale na spoustu středních a malých kapel. Na spoustu objevů, a to nejen hudebních. Na nečekané i když někdy nepříjemné okamžiky. Na překvapení. Na nová přátelství. Na vedro a zimu. Odjíždím s pocitem, že jsem hodně získal, i když to chvílemi stálo hodně sil.