Sorry Holka o sobě dala poprvé vědět na konci roku 2015 singlem Dopisy. V roce 2017 pak debutovým albem Krušný, které se dočkalo výborných ohlasů a kapelu zařadilo mezi nadějné tuzemské kytarovky, jež stojí za pozornost. Skupina se na svém prvním albu pohybovala na pomezí alternative rocku, indie a grunge a v hudbě byly slyšet inspirace kapelami jako Pixies, Mudhonney nebo Dinosaur Jr. Zjednodušeně řečeno to byly kytarové devadesátky, jak mají být. Hodně ostré kytary tlačené šlapající rytmikou, melodický zpěv a autentické, na tuzemské poměry hodně dobré, české texty.
Od vydání alba Krušný kapela prošla personální obměnou. Z původní sestavy v ní zůstal pouze kytarista, zpěvák a výhradní autor Adam Václav, kterého na EP doplnil basák Jakub Klíma a bubeník Lukáš Pravda. A jak uvádím níže, prošla i hudebním vývojem.
Text singlu Nami je inspirován dystopickou knížkou Jezero od Bianky Bellové, v níž se chlapec Nami vydává s uzlíčkem nervů a kabátem po dědovi na pouť do světa, aby hledal, a vrátil se domů, aby našel. Knihou o potřebě zjistit kdo jsme a odkud pocházíme. Na rozdíl od předcházejících nahrávek v něm je slyšet kvalitativní posun ve zvuku, odklon od alternative rocku k rozlehlejším kytarovým plochám ala shoegeze a posun k větší uvolněnosti a přímočarosti. I když se muzika drží indie-rockových kořenů, tak už nezní tolik devadesátkově, což osobně kvituji s povděkem. Pokud v tomto duchu budou i ostatní songy EP, máme se na co těšit. Adam Václav považuje tento žánrový posun za přirozený vývoj a doplňuje: „Současný zvuk nebyl přímo záměr, spíše to vyplynulo z hledání vlastního ksichtu.“
Jak jsem se dočetl na facebookovém profilu skupiny, nadcházející EP bude obsahovat songy, napsané v roce 2017 a nahrané v roce 2019. Produkoval jim ho Jan Brambůrek a masteroval Andy „Hippy“ Baldwin v Londýně v Metropolis Studios. Ten pracoval třeba i s Blur nebo Verve. Mělo by vyjít do konce srpna pod Yannick South Records.