Kapelu tvoří Soňa Amranová, Barbora Hora (písničkářka, jejíž sólovou tvorbu jsme zařadili do 50 nadějí tuzemské hudby pro letošní rok), Dag Markl, Pavel Boika a Daniel Vladík (jinak také jedna z Můr, které mají nárok na kremaci, tedy člen skupiny MMNK). Barbora mi za podpory celé kapely prozradila, že se dávali dohromady celkem dlouho: „Skupina vznikala velmi postupně a její zárodek vlastně již před 8 lety. Jako první jsme se potkaly my holky (Soňa a Bára) a vzájemně se podporovaly v tvorbě. Potom se připojil bývalý basák, což byl úplný prapočátek kapely. O nějakou dobu později přibyl ještě Paša (Pavel Boika), tehdy hrál ještě na bicí. Následně se obsazení členů trošku popřehazovalo, prošli jsme si nějakými mezilidskými konflikty, ale nakonec si to sedlo v sestavě, ve které jsme od září 2022. Hodně nám to prospělo, s Danielem a Dagem jsme získali novou šťávu.“
Není bez zajímavosti, že se whyohwhy dali dohromady na brněnském Kraváku, tedy v v likusácích v bývalém vojenském areálu na Kraví Hoře, kde se nachází velký počet zkušeben převážně nekomerčních kapel. V době, kdy zkušebny z města často mizí, je jedním z posledních útočišť v Brně a představuje svým způsobem unikát. Na otázku, co vlastně pětici členů skupiny spojuje, poskytli odpověď, kterou jsem asi mohl čekat – tedy že hlavně muzika. „Jsme teď do společné tvorby všichni docela ponoření a baví nás. Vlastně se nějak přes hudbu spravily i naše vztahy. Taková trošku pokora před tím, že dohromady můžeme něco tvořit a každý má svůj part, ten svůj díl,“ řekli mi. A Barbora doplnila: „Mám teď pocit, že každý hrajeme na nástroj, který ovládáme natolik, abychom si to mohli užít, a zároveň na něj ostatní neumí tolik, aby mu mohli příliš radit. A to je ideální.“
Kapela tvoří minimalistickou hudbu postavenou na neotřelém přístupu k vokálům a kolektivní práci jednotlivých členů k jejímu celkovému vyznění. Whyohwhy lavírují mezi různými žánry, přičemž je možné říct, že dominují slowcore, dream pop nebo i trochu shoegaze. Již jsem měl potěšení zajít si na jejich koncert a jsou dobří, opravdu hodně dobří. Hudbě dominují dva výborné ženské vokály podkreslené táhlými plochami elektrické kytary. Doplňuje je i zvuk akustické kytary, skvělé podmanivé basové linky a precizně zahrané bicí.
V textech se skupina nechává inspirovat hodně intimními prožitky. „Většinou se jedná o smutné příběhy nebo okamžiky vyčerpání a frustrace z toho, jak svět funguje. Hodně depka. Poslední dobou ale vznikají přímo na zkušebně nové věci a sdělení jednotlivých songů už nejsou tak konkrétní. Jde spíš o nějaké myšlenky nebo nálady.“ řekla mi k textům Barbora.
Vy, kteří jste ještě koncert neměli možnost zažít, se s muzikou těchto brněnských nováčků můžete seznámit na prvním singlu nazvaném River Styx. Jedná se o zvolna gradující song ústící v euforický závěr plný vokálních harmonií, atmosférických kytarových linek a spletitých rytmů, ve kterém kapela na metafoře o překračování řeky Styx staví reálný příběh o překonávání závislosti a s ním spojenými událostmi; symbolické smrti části osobnosti a na ni navázaných návyků či stylu života. Jsou to hodně intimní prožitky.
Již debutový singl signalizuje, že whyohwhy svým osobitým pojetím kytarové hudby představují závan čerstvého vzduchu na poli tuzemského slowcoreu nebo dream popu. Předestírá také, že se na připravovaném debutovém albu máme na co těšit. „Materiál je, pomocná ruka taky, tak teď jen najít čas. Vypadá to, že desku nahrajeme u Pala z Rutky Laskier v Happy Mutant studiu a vydáme pod Kabinet Records,“ prozradila nadějná kapela.