K tomu, co bylo impulsem k netradičnímu spojení obou muzikantů, mi Rhys řekl: „Už několik let jsem chtěl spolupracovat se saxofonistou, asi od té doby, co jsem si kdysi objevil skvělého etiopského jazzového umělce Mulatu Astatkeho z filmu Jima Jarmusche Zlomené květiny, do kterého jsem se zamiloval. S Tomášem se znám už dlouho, dříve jsme spolu jamovali na večírcích. V létě jsme se spolu konečně dostali do studia a nahráli první skladbu. Tou byla dlouhá jednoakordová melancholická instrumentálka Blind Künstler. Moc se mi líbila, takže jsem rychle napsal dalších několik skladeb, ve kterých si Tom mohl zahrát. Název Blind Künstler pochází z industriálního projektu, který jsem měl v devadesátých letech v australském Melbourne. Chtěl jsem ten název znovu použít, protože se mi zdálo, že vystihuje mé umělecké představy o této hudbě a uměleckých dílech, která vytvářím.“
Album Blind Künstler obsahuje zčásti instrumentální a zčásti písňové skladby. Oba pánové na něm posluchače berou do sugestivního světa potemnělých barů, ve kterých se mlhou cigaretového kouře prodírá jazzem a psychedelií načichlá, v podstatě filmová hudba ozvláštněná zneklidňujícím úpěním saxofonu nebo Rhysovým vokálem. Hudebně je to tedy něco úplně jiného než to, na co jsme od Rhyse Braddocka zvyklí z kapel Metronome Blues nebo Gerda Blank.
„Vždycky jsem poslouchal jazz, vždycky jsem ho měl rád. Miles Davis, Monk, Charlie Parker, John Coltrane a tak dále. Nikdy jsem se ale nepovažoval za jazzového muzikanta. Vlastně si ani nemyslím, že to, co s Tomem děláme, je úplně jazz. A jsem si jistý, že praví jazzmani si to také nebudou myslet. To snad jen skalní rockeři, když slyší saxofon, tak řeknou, že to je jazz. Nemám rád bariéry nebo ploty kolem žánrů. Nikdy o žánru ani nepřemýšlím. Přemýšlím o atmosféře, pocitu, textuře a náladě. Čím víc se to vyhýbá jakémukoli stanovenému žánru, tím lépe, myslím. Tento projekt se spíše dotýká filmové hudby a prubířským kamenem pro mě je David Lynch. Obvykle se snažím vzít tři nápady a smíchat je dohromady tak, aby vzniklo něco jiného. Někdy to funguje, někdy ne!“ řekl mi k hudebním motivacím a inspiracím Rhys.
Křest alba proběhl 4. prosince v brněnském Kabinetu Múz. Rhyse Bradoccka a Tomáše Továrka při něm doprovodil Erik Hajtmánek na bicí a Jan Uiberlay na basu. Rhys mi prozradil, že se můžeme těšit i na další koncerty. A dodal: „První koncert se myslím povedl, takže začátkem příštího roku z něj chceme vydat live session, protože slyšet ty písničky naživo je něco jiného než na albu. Mají větší sílu, drive a, což bylo původním záměrem, působí trochu improvizovaněji. Ale to neznamená, že bych se zvukem alba nebyl spokojený. Naopak myslím, že se mi tentokráte ta produkce opravdu povedla.“ A já nemohu než s ním souhlasit. Blind Künstler vydali skvělé album pro hudební fajnšmekry. Opravdu stojí za pozornost.