Svým nezaměnitelným hlasem, který byl notoricky známou součástí pražské ale i celorepublikové elektronické undergroundové scény, krášlil vály pionýrů těchto žánrů už od devadesátých let. Žil nomádským způsobem života, a tak si mnozí jistě vzpomenou na jeho nesmrtelné historky o bydlení v jeskyních, o cestě do Ameriky a jiní si zase s povděkem připomenou jeho bezelstně pronášené věty jako „Máš cígo“ či „svahilské žvatlání“, které někdy zpoza mikrofonu přenášel i do společnosti kolem hospodského stolu. Ten byl v celém jeho dospělém životě jeho hlavní domovinou – Milan byl dle drsné filosofie techno-evangelistů travelerů celoživotním, a nutno říci, že dobrovolným, bezdomovcem, který vlastní jen to co má v hlavě a to co mu kdo dá. I pro tento nesmírně odhodlaný a zajisté tvrdý způsob života byl oblíbeným a podporovaným štamgastem mnoha barů, hospod a společností.
Virtuální kult jeho osoby, který vznikl již za dřevních dob internetu, dokazuje, že byl jedním z prvních influencerů na sociálních sítích u nás. Jeho aureola božského muže, které v osobním setkání musel podlehnout snad každý, vystoupila i mimo sféry elektronického undergroundu. Lidé Špínu poznávali na ulicích a fotili se s ním - dveře na kdejaké párty mu byly otevřeny – prostor před mikrofonem byl pro něj přednostně vyhrazen. Jeho živá vystoupení se v komunitě jeho obdivovatelů nazývala „kázáním“ či „požehnáním“.
Mc Špína uměl vykřesat ve svém výstupu na scéně, který někdy mohl připomínat pád halucinujícího leprikóna, nezapomenutelné momenty, kdy motal do sebe různá slova („MaNaMaNaMaNa“), přecházel z hluboké pozice do vyšší a v neodmyslitelné chraplání. Vždy to pro mě byla česká verze Lee „Scratch“ Perryho, postavička, která Vám nikdy nevrátila jointa, občas někde ukradla nějakou drobnost a i přes drsnou školu ulice měla povětšinou dobrácké úmysly nebo alespoň ty, které se dají dobře vysvětlit.
Poslední roky svého života trávil nejvíc na pražském Žižkově v okolí ulice Bořivojova, kde se stal opět velmi známou a místními oblíbenou postavou. Zde je také údajně místo jeho skonu, který byl nejspíš důsledkem jeho nepříznivého zdravotního stavu, způsobu života v posledních letech, a podle některých zdrojů také aktuálně vlny nočních mrazů, které si mezi bezdomovci vybírají každoročně velmi nespravedlivou daň na životech.
Tak až půjdete příště na techno nebo k Vám z nějakého klubu dolehne ragga riddim, případně k Vám nedoputuje zpět joint poslaný v kruhu štamgastů u Vystřelenýho voka, v Punktu, nebo na Parukářce, vzpomeňte na Mc Špínu alespoň krátkou modlitbou „Mistře náš, jenž jsi na nebesích…“
