„Je to jiná hra,“ vysvětluje Ben Cristovao, proč se rozhodl udělat si výlet z trendů k muzikantské desce natočené ve velkých studiích. „Rád sleduju popkulturu, dění mezi mladejma, aktuální žánry. Ale baví mě i rock, vyrůstal jsem na Aerosmith a Lucii. Na dobrý, kvalitní hudbě, kde je spousta muzikantů,“ líčí, proč ho lákají jiné hudební přístupy, které možná nepřinesou tolik prokliků na Spotify, ale za to větší vnitřní uspokojení. „Trendová hudba je velmi předvídatelná. Všichni doufají, že se jim chytne patnáct vteřin na Tiktoku. Protože to je potom vidět i z reakcí na koncertech,“ popisuje jeden z nejúspěšnějších „digitálních“ umělců v zemi, jak to chodí.
Foto: Shmagi Liklikadze
„Mám za sebou loňský album Zvíře, kde se podvedly tři, čtyři hity. Do toho jsem udělal projekt s Nik Tendem, což je čistě rapový ípíčko. To pro mě byla další laťka, kterou jsem si chtěl vyzkoušet – tvrdej rap. Tahle deska byla zase jiná hra,“ pokračuje Ben už o albu Spektrum. „Minulej rok byl hodně digitální, tak jsem chtěl zase udělat něco hudebnějšího. Chtěl jsem být s muzikantama, se kterýma jsem strávil celý léto na festivalech. Jsme jedna z mála kapel, který nehrajou na klik. Všechno děláme na stagi extrémně live. A to pak vidíš, jak se hudba ohýbá podle nálad. Napadá tě spousta věcí, měníš tempa. A dochází ti, co bys chtěl v hudbě zkusit,“ popisuje, s jakým přístupem se tentokrát rozhodl vyrazit do studia.
Výsledkem je album, na kterém se mu velmi přesvědčivě daří střídat nálady a styly, což potvrzuje i recenze Jardy Konáše, který napsal, že Spektrum je Cristovaova nejlepší nahrávka. Začíná spratkovským rockem ve stylu Prci Prci Prcičky, jehož pomyslná hrdinka je odkazem na Stiflerovu mámu. A končí nečekaně temným valčíkem s názvem Nekonečno, v němž Bena svým mocným hlasem doplňuje Richard Müller. Skladba se natáčela v berlínských studiích Hansa, podílel se na ní i producent Jan P. Muchow. A má opravdu specifickou atmosféru. „Můžeš nasát to prostředí. Vidíš obrovský analogový, starý mašiny. I když tak nevypadám, i když se tak neoblíkám, mám to rád. Přijdeš do toho studia a hned to má punc Berlína. Je to krásně béžový, zlatobudíkovitý, dá ti to atmosféru, že se děje něco šíleně dobrýho Zahraješ notu a máš pocit, že jsi génius, i když něco neděláš,“ popisuje, jak mu učarovala studia Hansa, která skrývají i mramorovou místnost, v níž se natáčí bicí.
Pravé poznání ale přišlo až při natáčení zpěvů. „Když jsi s Richardem ve studiu a tvůj hlas má znít vedle jeho, to teprve pochopíš, co se děje. Jeho hlas je tak hutná věc, sytej tok obrovský řeky. A můj byl najednou jako potůček,“ vzpomíná Ben na rozporuplné pocity, se kterými odjížděl ze studia. S přesvědčením, že musí celou svoji sloku okamžitě předělat. „Musel jsem jít kontra, jinak by mě z tý písničky vyvedl jako malýho kluka za ručičku,“ vypráví pobaveně o skladbě, které patří k nejtěžším v jeho repertoáru.
Foto: Pavla Hartmanová
Řeč byla i o natáčení s Davidem Kollerem, který se na albu objevil v roli zpěváka i bubeníka, či andělském hlasu alternativní písničkářky Anny Vaverkové, i o tom, jak se stalo, že spolu natočili song v rytmu bosanovy. Krom aktuálního alba Spektrum jsme se dotkli i velkého koncertu v pražském Edenu, který Ben chystá příští rok v červnu i o aktuálních specificích hudební produkce.
„Trend nenaplánuješ, ty děcka si to najdou samy,“ vysvětluje Ben Cristovao společně s tím, proč se dnes místo drahých klipových produkcí soustředí na natáčení reels pro sociální sítě. Protože i pro něj je pořád zásadní součástí hry dostat „Pokud hudbu děláš, aby měla zásah a chceš být relevantní, tak s společně s ní musíš tvořit i další kontent. Málokdo může desku jen tak vydat a nemít vymyšlené, jak ji dostat k lidem. Hudby je dneska až moc. Posluchač ti nic nedluží a ty musíš o jeho pozornost bojovat. Skrze sociální média, protože tam ty lidi jsou. Odtamtud si můžou tvoje věci pustit.“