Bad Religion a The Hives na Mighty Sounds hráli pěkně za sebou, což působilo jako srážka dvou odlišných světů. Inspirace je v případě obou kapel jasná, možná se v některých momentech i lehce překrývá, ale zpracování a podání je od sebe světelné roky vzdálené.
Když se loni organizátoři vytasili s headlinerem Rancid (kvůli nimž dokonce přesunuli celý festival na červen), visela ve vzduchu otázka, jak tohle sakra překonají. Stalo se. Bad Religion jsou legenda, klasika, základní pilíř a jméno, které se musí říct v podstatě jedním dechem, pokud se řekne melodický punk rock. Dosaďte si jakékoliv klišé, v tomhle případě se nelze netrefit.
Bad Religion
Nikdy jsem nebyl fanoušek Bad Religion, takže jsem upřímně nečekal vůbec nic. A dostal jsem mnohem víc. Tomu, co předvedli na Mighty Sounds, se anglicky říká „executed right“. Kapela, která v příštím roce oslaví úctyhodných 45 let od založení, hrnula a od prvních minut jeden song za druhým. Žádné zbytečné vykecávání nebo zbytečné pauzy, prostě jedna pecka za druhou (taky jich stihli zahrát hned 23). Všechno skvělé zahrané a suverénně zazpívané bez jediného zaváhání. A v závěru setu zazněl i úryvek The Boys Are Back In Town od Thin Lizzy. Tady bylo všechno správně.
Bad Religion
Je to sice odporný ageismus, za který se omlouvám, ale na pány kolem šedesátky to byla neskutečně živelná hodinka. Samozřejmě, s veterány to bývá ošidné, protože status legendy občas zcela zastíní fakt, že naživo už to kapele vůbec nehraje. Teď mám na mysli například loňské lehce tragikomické vystoupení Black Flag právě na Mighty. A proto sledovat Bad Religion, kteří očividně nežijí jen ze svého jména, ale umějí stále zahrát jak páni, bylo ohromně osvěžující a vlastně i inspirativní. Nejlepší na tom všem bylo, jak civilně to celé působilo. Velký backdrop s logem a nazdar. Zbytek už byl jen a pouze ve vyhraných rukách muzikantů.
Bad Religion
Právě proto byl set švédských šoumenů The Hives, kteří hráli bezprostředně po nich, jak z jiného vesmíru. Tedy alespoň pro mě. Okázalá scéna, vskutku obří svítící písmena HIVES za kapelou, kostýmy… prostě show, jaká se dá od této kapely čekat. Vizuálně i hudebně to bylo propracované tak, aby se to člověku pod pódiem zcela vypálilo do paměti. The Hives jsou u nás natolik doma, že nemá asi smysl popisovat, co a jak hrají – vysokooktanový rokenrol s řádně nabubřelou show.
The Hives
Ovšem bez zpěvákova hecování v každé (!) pauze mezi písničkami bych si snad i vystačil. Jejich cirkus celý festival válcoval natolik, že vyřvávání nejobyčejnějších koncertních frází bylo tak nějak nadbytečné. Ale nechápejte mě zle, The Hives odehráli famózní show, každý z šestnáctky songů nahrnuli do lidí rutinně jako ostřílení rokenroloví řemeslníci. To jenom „obyčejnost“ Bad Religion vytvořila skvělou atmosféru, kterou The Hives svým televarieté jenom rozbombardovali.
The Hives
Pokud jde o dramaturgii, Mighty Sounds nemá dlouhodobě lehkou situaci. V žánrech, na které se zaměřují, zas tolik headlinerů pro festival jejich velikosti není. Pravda, dost jmen se v lineupu opakuje. Přesto se to organizátorům vždycky podaří poskládat tak, že potěší svou stárnoucí generaci, řeknou si o pozornost u mladších ročníků a osloví i pár lidí úplně mimo scénu. Zatím není důvod ke stížnostem. Takže příští rok bych prosil konečně ty Descendents, ať můžeme být všichni šťastní.
The Hives