Když u nás hráli před třinácti lety poprvé na festivalu Rock for People, z jejich koncertu odcházela velká část lidí s nepochopením. Vnitřní divokost jejich písní ve spojení s introvertním vystupováním vytvořily kolem Arctic Monkeys to správné tajemno. A už tehdy se z nich doma v Británii staly hvězdy a zachránci rocku v hitparádách. Tuzemské publikum tomu ale tehdy ještě nerozumělo a koncert bez hecování a podbízení se víceméně odzívalo.
Tentokrát bylo publikum bylo naladěné vřele. "Tvoje hudba mi zachránila život. Díky," hlásal jeden z transparentů.
I když se hudebně zklidnili, aura Arctic Monkeys se od té doby příliš nezměnila, nálada koncertu na pražském Výstavišti ale byla nesrovnatelná. Ostatně bylo vyprodáno, podle pořadatelů do areálu přišlo 19 tisíc fanoušků. Reakce a zvuk davu napovídali, že řada z nich na kapelu, která tři roky nekoncertovala, přijela z daleka a s odhodláním užít si koncert plný nádherně posmutnělých melodií frontmana Alexe Turnera se vším všudy.
Irští Inhaler rozhicovali areál už úderem sedmé.
Atmosféra byla stoprocentní hned od začátku, kdy patřilo pódium irským Inhaler. Byl to letos už jejich třetí tuzemský koncert a bylo patrné, jak mladá kapela roste před očima. Přestože by to asi jejich frontman Elijah Hewson nerad slyšel, jsou na cestě stát se U2 pro další generaci. Zatím na to ještě nemají tolik písniček, ale s hity jako It Won’t Always Be Like This, kterou koncert začínali a My Honest Face, jímž končili, působí na pódiu opravdu přesvědčivě. A ukazují, že i v dnešní době, kdy pop i rock čím dál víc syntetizuje a opírá se o berle předtáček, může parta kluků jen s kytarami a chytrými melodiemi vzbudit emoce.
Pro některé návštěvníky Inhaler nebyli jen pouhá předkapela.
Nástup Arctic Monkeys byl pompézní, až orchestrální, ale hned na začátku předvedli svou divokou stránku v letité skladbě The View From the Afternoon z debutového alba Whatever People Say I Am, That's What I'm Not. Zběsilým střídáním rytmů a výrazů, nad kterým se klene takřka stoický výraz Alexe Turnera, připomněli živočišnost, se kterou strhávali fanoušky i kritiky ve svých začátcích. Takřka dvouhodinový koncert ale ukazoval celý příběh Arctic Monkeys a jejich hudební vývoj v jednu z nejzajímavějších a hudebně nejdůležitějších ostrovních rockových kapel současnosti.
Koncert začali Arctic Monkeys divoce.
Všudypřítomnou chladnou romantiku jejich hudby podtrhla stylizace pódia a vizuálů někam do osmdesátých let. S trochou nadsázky scéna nad kapelou připomínala obří záchodové prkénko, záběry z kamer, které se v něm promítaly, než je v závěru nahradila obří diskotéková koule, zase estetiku České televize za dob normalizace. Ale v kombinaci s odosobněnou naléhavostí Arctic Monkeys to všechno podivuhodným způsobem zaklaplo do sebe. Samozřejmě zejména díky hudbě samotné.
Estetika scény upomněla na osmdesátá léta.
Arctic Monkeys patří mezi kapely, které fanoušky rády dráždí a překvapují změnami v setlistu. V Praze například po devíti letech poprvé zahráli That’s Where You’re Wrong z alba Suck It and See. Setlist je přesto pevně ukotvený hity, kterými kapela udržuje pozornost a ve fanoušcích bez hnutí brvy vyvolává ohromné emoce. Už v úvodu při Snap Out of It, později při Arabelle nebo v závěrečné Do I Wanna Know se areálem Výstavištěm linul několika tisícihlavý sbor, který perfektně zvládal sloky i refrény. Na poměry Prahy to vytvářelo hodně „britskou“ atmosféru, což k hudbě Arctic Monkeys dokonale sedí.
Bubeník Matthew Helders se i naživo postaralo perfektní doprovodné vokály.
Arctic Monkeys to ještě dotáhli přídavkem, ve kterém zazněly jejich největší hity. Divoká I Bet You Look Good on the Dancefloor, která z nich v půlce nultých let udělala senzaci mezi hudebními fanoušky. A velkolepá R U Mine z alba AM, na němž se z party cucáků stala opravdu velká a generačně důležitá kapela, která si může dovolit se na pódiu opírat jen o hudbu samotnou. Tuto pozici Arctic Monkeys koncertem v Praze potvrdili dokonale.
Arctic Monkeys, Inhaler
18.8. 2022, Praha, Výstaviště
Hodnocení: 90%
